Kdepak je kavárna?

A náhle – kde vzal, tu se vzal, na výlet se vydal pan Coronavirus. S potěšením zavítal i do České republiky, kde zprvu nenarážel na žádný odpor. Pak však došlo k vyhlášení nouzového stavu a začaly se zavírat penězovody.

A copak se nestalo! Nezávislí divadelníci, kteří tak zuřivě vedli svůj boj proti Babišovi, najednou žebrají, aby jim Babiš kompenzoval dopady z řádění coronaviru. Jelikož si neplatili sociální pojištění, prý teď nemůžou ani na pracák. Söros jim nejspíš přiškrtil kohoutky, když se teď nedá nikde vyřvávat, urážet vlast, šířit nenávist a rozbíjet společnost. Jenomže dnes, kdy státní rozpočet dostává jednu ekonomickou ránu za druhou, nejde jen tak poskytovat mimořádné dotace někomu, kdo do státního rozpočtu nic nepřinesl, jen z něj vydatně chlemtal. Nutně by to bylo na úkor někoho potřebnějšího, kdo pro tuto zemi už něco vykonal a kdo je v nouzi mnohem větší.

Kdyby ovšem kavárna vyrazila do ulic, nemocnic, vlaků, MHD a dalších veřejných prostor za účelem jejich soustavného dezinfikování, to by byla jiná. Nebo kdyby se neziskovčíci z Lékařů bez hranic hlásili na výpomoc do zdravotnických zařízení, třeba jen jako pomocné síly v kuchyních. A pročpak agitátoři Člověka v tísni nepobíhají po ulicích a místo žebrání o příspěvky nepomáhají nemohoucím lidem v tísni? A copak dělají další politické neziskovky? Pročpak Minář, Bára Štěpánová a jejich smečka nejdou příkladem a netráví milion chvilek na venkově rozdáváním roušek s poučením, jak proti viru bojovat? Chtěli přeci jít včele a strhnout davy, tak proč to nedělají? A kampak zalezli moralisté z Amnesty International, Evropských hodnot s porno Jandou, nebo havlisti s Halíkem včele?

Že by jejich nezištnost byla jen proklamací a morálka fejkem? Skutek jim nějak utek! Hned, jak se objevily první symptomy krize, zdrhli a vykašlali se na lidi, na jejichž blahu jim prý tak moc záleží. Pražská kavárna mohla být konečně jednou užitečná. Jenže komedianti s ostatními chamtivými neziskovčíky zmizeli jak hraboši před poštolkami. Propásli tak jedinečnou příležitost, aby ukázali národu, jak upřímně to s ním myslí a komu doopravdy slouží. I když – vždyť nám to vlastně ukázali! A dokonale. Nikdy nezapomeneme!