Ameriku pustoší děti elit

Rozsáhlé nepokoje v New Yorku, které otřásly světem, se staly ukázkou toho, jak se kultovní megapolis v okamžiku změnilo v hořící enklávu třetího světa. A k ničemu takovému nemuselo vůbec dojít. Ještě na konci května newyorský guvernér Cuomo navrhl starostovi města Billu de Blasio nasadit v New Yorku vojsko. Avšak po zuřivé diskuzi starosta kategoricky odmítl něco takového udělat.

Výsledek je znám. Protestující občané útočili na policii, blokovali mosty, devastovali obchody a pustili se do rabování. Policie se rozhodla vyčkávat a vést mírová jednání nebo snad dokonce pokleknout na kolena před výtržníky. Proč tedy Bill de Blasio, který riskoval, že ho guvernér zbaví funkce, odmítl ve městě nasadit vojenské složky? Protože mezi protestujícími byla také jeho vlastní dcera Chiara de Blasio.

Černá kariéra

Bill de Blasio, prominentní člen Demokratické strany, potomek Američanů, pracujících ve státní správě, v tajné službě, v propagandě a žurnalistice, se seznámil se svou nastávající manželkou v r. 1991. Chirlane McCray byla černošskou aktivistkou a stejně jako on pracovala v kanceláři tehdejšího newyorského starosty. Hlavním úspěchem 36leté McCray bylo tehdy vydání eseje s názvem „Jsem lesbička!“ Přivydělávala si speechwrittingem.

Později McCray řekla o svém manželovi: „Vždycky chtěl být zvolen do vysokého postu.“ Ale ambicím politika bránil fakt, že se cítil být až moc bílý. Vysoký, urostlý, vysportovaný de Blasio dokonce vypadal jako typický WASP (bílý protestant anglosaského původu). S tímto „nedostatkem“ však začal bojovat.

Pro začátek změnil příjmení po svém otci Warrenu Williamovi, který spáchal sebevraždu, na příjmení italské po matce. To mu okamžitě přineslo výhodu u potomků newyorských Italů. Černoška, k tomu feministka, demokratka a lesbička by ještě více mohla vylepšit jeho image pro Demokratickou stranu a barevné voliče. V r. 1994 se de Blasio s Chirlane McCray oženil. Během manželství se jim narodil syn Dante a dcera Chiara. Nicméně McCray se věnovala kariéře a podle svého přiznání byla špatnou matkou. Zatímco děti s tmavou pletí se aktivně účastnily všech otcových předvolebních kampaní.

V r. 2013 si jeho syn nechal upravit účes v afro stylu a pózoval pro reklamní plakáty. 18letá dcera v bezpočtu rozhovorů vyprávěla o své závislosti na alkoholu a drogách a jak se z ní vyléčila. Fotografie šťastné mezirasové rodiny, mávající duhovými vlajkami na gay přehlídce, pomohly Billu de Blasio stát se starostou New Yorku.

Důvod k hrdosti

Děti starosty vystudovaly nejprestižnější americké univerzity, fotily se pro módní časopisy a přitom demonstrovaly své radikálně levicové přesvědčení. Dante na příklad v minulém roce vydal sloupek v časopise USA Today. „Naučili nás bát se těch, kteří nás mají ochraňovat,“ vyjádřil svůj strach z policie.

Čím tedy policisté vylekali mladého člověka z bohaté privilegované rodiny? Policejní auto pomalu projíždělo kolem bloku, kudy šel Dante. Docela vážně muže vyděsilo, vyvolalo v něm duševní bolest a připomnělo mu utrpení svých černošských bratrů. Právě v té době Bill de Blasio aktivně bojoval o hlasy u barevných voličů v předvolebním klání na post prezidenta USA. Hlavním bodem Blasiovy rétoriky se stal odpor proti zvůli policie. Například v New Yorku bojuje proti metodě „ stop-and-frisk“, kterou aktivně používají policisté u podezřelých osob.

Chiara de Blasio uvádí myšlenky svého otce do praxe. Na konci května vyšla do ulic společně s výtržníky, kteří na příslušníky policie házeli cihly a zapalovali auta a začala se s policisty potýkat naživo.

„Jak potom může newyorská policie zachránit město před nepokoji anarchistů, jestliže mezi nimi je někde v popředí dcera samotného starosty?“, touto otázkou se na Twitteru zabývají stoupenci NYPD. Nyní je jasné, proč nechtěl ve městě nasadit vojenskou sílu“.

Když Chiaru propustili na svobodu, Bill de Blasio prohlásil podle typického zvyku amerických rodičů, že je hrdý na svou dceru.

Smetánka

Případ Chiary není ničím výjimečným. Samozřejmě, že Marxe nikdo nezrušil a nynější protesty na Západě jsou způsobeny především katastrofickým stavem ekonomiky. Avšak mítinků a akcí se účastní neúměrný počet zlaté mládeže, tj. lidé, kteří by se teoreticky měli nejvíce třást za zachování současného pořádku a tatínkova kapitálu.

Na protestní akci Black Lives Matter přichází britská aristokratka, příbuzná princezny Diany Cara Delevingne, Zoë Kravitz, dcera a vnučka vlivných osobností šoubyznysu, Paris, dcera Michaela Jacksona a dědička jeho milionů. Tyto dívky jsou považovány za modelky a herečky, ale v podstatě představují staré peníze, na nichž je postavena moc Západu.

Působivý je také počet bílých límečků a absolventů prestižních univerzit mezi protestujícími. V noci na 30. května se během protestů v Brooklynu dvě dívky pokoušely rozdávat protestujícím „Molotovovy koktejly“ a začaly je házet na policii. Když je policisté identifikovali, ukázalo se, že se nejedná o odpadlíky, ale o smetánku newyorské elity.

Ukázalo se, že 32letý Colinford Mattis je absolventem Princetonu a zaměstnancem advokátní firmy Pryor Cashman. Jeho parťačka, 31letá Urooj Rahman, pracuje v New Yorku jako advokátka. Zaručila se za ně jejich kolegyně z Washingtonu, která v době Obamova prezidenství pracovala na ministerstvu zahraničí a ministerstvu obrany.

Nejagresivnějším článkem protestujících se staly jednotky antify, prezident Trump je dokonce označil za teroristickou organizaci. Existuje populární názor, že antifa své řady obsazuje nižšími nevzdělanými barevnými „gopniky“ (ruský termín pro muže, kteří obývají předměstí měst a často pochází z rodin s nižším vzděláním a příjmy). Ale podle nezávislého newyorského novináře Davida Marcuse, který provedl výzkum aktivity těchto uskupení, tomu tak není.

Mezi členy antify se dostává stále více bílých dívek a chlapců z dobře situovaných rodin s vysokou úrovní vzdělání a blahobytu.

Nic se nepodobá zhroucenému životu v ghettu jejich barevných vrstevníků. Kořeny hnutí Marcus přisuzuje britskému panku 80. let 20. století. Nechvalně proslulá móda nošení masek je vysvětlena tím, že vojáci jednoduše nechtějí svítit svými bílými obličeji v černém davu protestujících.

Celkově je tedy vidět, že myšlenky BLM jako jsou nenávist k policii, černý rasismus, vyžadování od bílých, aby „platili a činili pokání“, již pevně zakořenily do podvědomí moderní vzdělané vrstvy Američanů. Není divu, že zlatá mládež následuje tento trend, to jí diktuje normální stádový instinkt. Proto do ulic vychází také lidé, u kterých by se slušelo, aby se modlili za policisty, kteří zachraňují jejích blahobyt.

Bohatí proti bohatým

Můžeme říci, že občanská válka, organizovaná Demokratickou stranou krátce před prezidentskými volbami v USA, je z velké míry řízená a účast bohatých dětí to jen potvrzuje. Avšak v zemi se 40 miliony nezaměstnaných a půl miliardou hlavní na rukách podobné hry řízeného chaosu mohou vést k totální celonárodní katastrofě.

V mnoha zemích, včetně Ruska, grandiózní historické převraty začínaly tím, že přední představitelé elity a jejich progresivní děti došli k názoru, „že takhle nelze žít“ a podněcovali nepokoj. Nejprve byl řízený, ale brzy přecházel do režimu masového občanského vzdoru, který smetl své podněcovatele i se svojí elitou.

Bohaté děti, které dnes hází kameny po policistech, mají mnoho historických prototypů. Byli to francouzští aristokraté ve 13. století nebo ruští velmoži ve století 20. Všichni rozdmýchávali revoluce a potom přišli o život, ať už na gilotině nebo zastřelením.