Už cítíte, co Číňané vaří?

Plénum sdružuje 200 členů - a dalších 100 náhradníků - z řad nejvyššího rozhodovacího orgánu civilizačního státu: ekvivalent čínského kongresu, pokud použijeme termín ze západní liberální demokracie.

Koncept 14. čínského pětiletého plánu (2021–2025) bude oznámen formou oficiálního prohlášení na konci pléna tento čtvrtek. Podrobnosti se budou objevovat během několika příštích týdnů. Vše bude formálně schváleno Národním lidovým kongresem v březnu 2021.

Z praktických důvodů by to mělo být považováno za to, co si vedení Číny skutečně myslí.

Seznamte se s „čínským systémem“

Prezident Si Ťin-pching měl poměrně hodně práce s rozsáhlou pracovní zprávou, návrhem na pětiletý plán a úplným přehledem hlavních cílů Číny až do roku 2035.

Si Ťin-pching silně vyzdvihuje strategii „dvojité cirkulace“ pro Čínu; více se zaměřit na domácí ekonomiku, avšak zároveň ji vyvážit zahraničním obchodem a investicemi.

Vlastně lepší definice, přeložená z mandarínštiny, je „dvojitá dynamika vývoje“. Podle slov prezidenta Si Ťin-pchinga je cílem „usnadnit lepší propojení mezi domácími a zahraničními trhy kvůli odolnějšímu a udržitelnějšímu růstu“.

Jedním z pozoruhodných úspěchů Číny, o kterém již víme, je, že se Si Ťin-pchingovi podařilo v roce 2020 splnit cíl dosáhnout statusu „středně prosperující společnosti“, a to i v podmínkách šíření pandemie covid-19. Extrémní chudoba byla odstraněna.

Dalším krokem je zabývat se z dlouhodobého hlediska zcela kritickými otázkami krize globálního obchodu, menší poptávkou po čínských produktech a různými stupni volatility, způsobené nezadržitelným vzestupem Číny.

Klíčovou prioritou Pekingu je domácí ekonomika - společně s dosahováním klíčových technologických cílů za účelem posílení vysoce kvalitního rozvoje Číny. To znamená vybudování špičkových, integrovaných dodavatelských řetězců. A pak je tu složitá cesta provádění nezbytných institucionálních reforem.

Zásadní je, že čínské ministerstvo průmyslu a informačních technologií „nasměrovává“ společnosti k investování do základních technologií, což zahrnuje polovodiče, aplikace 5G, internet věcí (IoT), integrované obvody, biomedicínu.

Takže všechno je to opět o válce čipů - což je podstatou umělé inteligence, sítě 5G, superpočítačů, kvantového programování, materiální vědy, biotechnologií, nových energetických vozidel a vědy o vesmíru.

Vedení Číny si velmi dobře uvědomuje, že to, co je skutečně v sázce, je příští generace čipové technologie.

Seznamte se s konceptem čínského systému: neboli jak bojovat ve „studené válce kvůli vyspělým technologiím, kterou iniciovaly USA“.

„Čínský systém“ vyvinul IT expert Ni Guangnan. Cílem je „nahradit americké technologie v zásadních oblastech, včetně klíčové IT infrastruktury, ve které má monopol americký systém IOE, což je zkratka pro IT síť, založenou na třech hlavních dodavatelích - IBM, Intel a Oracle. Díky samostatně vyvinutým serverům, databázi a úložišti by systém mohl být založen na čipové sadě s nižším výkonem bez nutnosti výroby čipů o velikosti 14 nanometrů (nm) nebo 7 nanometrů - což jsou prvořadé cíle tvrdých opatření ze strany USA.“

Různé výpočty Číňanů zhruba odpovídají tomu, že do konce tohoto roku bude ekonomika nastavena na 72% velikosti americké ekonomiky. Státní rada předpovídá, že čínská ekonomika předběhne EU v roce 2027 a do roku 2032 předběhne USA.

Pokud bychom to však měřili pomocí PPP (parita kupní síly), jak to již koneckonců přiznaly Mezinárodní měnový fond a také britský týdeník The Economist, Čína se již stala největší ekonomikou světa.

Páté plénum znovu opakuje všechny cíle, které jsou součástí plánu Made in China 2025. Ale je zde něco navíc: důraz na „vizi 2035“ - kdy by se Čína měla stát celosvětovým technologickým lídrem.

„Vize 2035“ je v půli cesty mezi současným stavem a konečným cílem v roce 2049. Do roku 2035 by Čína měla být plně modernizovaným, socialistickým národem a supervelmocí, zejména ve vědě, technologii a obraně.

Prezident Si Ťin-pching to již vyzdvihoval v roce 2017: Čína „v podstatě“ uskuteční „socialistickou modernizaci“ do roku 2035. Za tím účelem se politbyro snaží o naprosto ambiciózní syntézu „rozsahu, rychlosti, kvality, účinnosti a bezpečnosti“.

Za hranicemi Vestfálska

Vzhledem k tomu, že se Trumpova administrativa od května 2018 houževnatě věnovala ofenzívě, teprve od loňského července začalo vedení Komunistické strany důsledně připravovat Čínu na to, co považuje za zdlouhavý a tvrdý boj s USA.

Nabízí se tak určité srovnání s tím, co Malý kormidelník Teng Siao-pching zmínil o Mao Ce-tungovi v roce 1938. Mao v té době řekl, že Čína by „měla být nejprve v defenzivě, než nashromáždí dostatek síly, aby mohla bojovat až do strategického mrtvého bodu a poté nakonec vyhrát „zdlouhavou válku“ proti japonské invazi.

Nyní tu znovu máme strategii weiqi („weiqi“ je čínský výraz pro japonskou hru „go“, pozn. překl.). Peking pouze spustí to, co se v podstatě rovná koordinovanému protiúderu přes šachovnici, až bude schopen překonat technologickou propast a vytvořit vlastní domácí a globální dodavatelské řetězce, které budou zcela nezávislé na USA.

Peking bude potřebovat významnější operaci měkké síly PR, aby světu ukázal, jak je jejich úsilí ve vědě a technologii zaměřeno na celosvětové dobro, z čehož bude mít prospěch celé lidstvo, bez ohledu na národy. Příkladem by měla být čínská vakcína proti nemoci covid-19.

V nedávném podcastu, v němž se diskutuje o jednom z mých posledních sloupků na téma knihy Lanxina Xianga Pátrání po legitimitě v čínské politice, Elias Jabbour, brazilský expert na Čínu, přišel s ohromující formulací.

Jabbour zopakoval názory předních čínských vědců, když zdůraznil, že Čína se nebude chovat jako agresivní vestfálský stát: „To, že Čína rozvrátila Vestfálsko, vycházelo z faktu, že to zahrnovalo ruskou revoluci a období až do r. 1949. Čína si pro budoucnost vytyčuje plán, který by mohl rozvrátit Vestfálsko.“

Takže ve skutečnosti zde máme hlavní koncept Si Ťin-pchingovy Číny - jehož nejlepší překlad zní „komunita se společnou budoucností pro lidstvo“ - který ve skutečnosti znamená rozvracení Vestfálska. Rozvracení zevnitř.

Jabbour nám připomíná, že když Mao řekl, že Čínu může zachránit pouze socialismus, měl na mysli záchranu před vestfálskou smlouvou, která napomohla rozčlenění Číny během „století pokoření“.

Takže konečně je strategické manželství mezi Marxem a Konfuciem v Si Ťin-pchingově Číně více než proveditelné, překračuje geopolitiku, tak jak ji známe, která se zrodila jako národní ideologie ve Francii, Německu a Británii.

Je to, jako kdyby se Si Ťin-pching snažil, jak poznamenal Jabbour, „vrátit k původnímu marxismu coby levicovému hegelianismu“, zaměřenému na internacionalismus, a smíchat jej s Konfuciovým pohledem na tianxu („tianxia‘“ označovala ve starověké Číně celý geografický svět, pozn. překl.), tedy „vše pod nebem“. To je hlavní myšlenka, která se skrývá za „komunitou se společnou budoucností pro lidstvo“.

Člověk vždy může snít o tom, že jiný svět je skutečně možný: vzpomeňte si na kulturní obrodu naprosté většiny globálního Jihu, úspěšné vzájemné obohacování ekonomik Číny a Asie, rozvíjející se bitvu Latinské Ameriky o dekolonizaci a závažnost africké diaspory.

Nejprve se však musí další čínský pětiletý plán rozběhnout