Je čas řešit kulturu?

Kultura fungovat musí a obávám se, že pokud bude vše pokračovat v současném chaosu, z kultury zbyde pouze skomírající torzo. Z vlastních diskusí s lidmi z oblasti kultury vím, že dřou bídu s nouzí a situace je už taková, že si mnozí hledají nebo už našli nová živobytí. Bezhlavé okleštění občanských svobod kvůli pandemii dopadá i na součásti společenského života, které se zdají být v tuto chvíli nepotřebné. Chyba lávky.

Krize tady nebude na věky a my budeme jen sklízet to, co jsme zaseli. Kultura je pro identitu každého národa nesmírně důležitá. Nesmí zaniknout, nesmí být oslabena nebo umlčena tak, jak to bylo z jiných důvodů v minulosti. My Češi známe konkrétní případy a pokud se podíváme do minulosti, rozhodně to nebude radostný pohled. Na kulturní branži je profesně navázána spousta lidí. Sami se zamyslete, kolik takových máte kolem sebe nebo na jaké tváře si vzpomenete. Jsou to oni, kteří pozitivně přispívají nejen k relaxaci, ale jsou hlavně součástí vzdělávání generací a jsou prvkem identity národa. Řada z postižených umělců a tvůrců se už ke svému oboru nevrátí. Je to velká škoda. 

O sportu a jeho podpoře se mluví daleko víc. Jednak v souvislosti s opatřeními ve školství, kdy jsou děti namísto toho, aby chodily do školy, zavřeny při distanční výuce doma, mění své návyky a zapomíná se, že potřebují ke svému zdravému vývoji pohyb. Za další také proto, že celou zimu probíhají zvrácené diskuse o otevření zimních středisek. V neposlední řadě nám v medializaci sportu „pomáhá“ účast šéfa NSA Milana Hniličky na „papalášské“ party v Teplicích. Vrcholové soutěže ale běží, sportovci se testují, a to vše bez diváků. Naproti tomu jsou zavřená divadla, kina, hudební a koncertní sály, výstavní galerie a mnoho dalších kulturních zařízení. 

Kdy jste naposledy slyšeli o ministru kultury? Víte ještě, jak se jmenuje? Lubomír Zaorálek za kulturu nebojuje, asi pochopil, že není prioritou a tak hraje na klid a asi čeká, až mu významnější členové kabinetu zaklepou na dveře a řeknou: „Ano, už je čas, pane minstře.“ Vůbec si nedokážu představit, že z našich budoucích generací budou kulturní barbaři, s nechutí vnímat kulturu jako obohacení v rámci osobního rozvoje i celé společnosti. Je mi také líto pedagogů i žáků základních uměleckých škol. Nenechme českou kulturu se vším všudy zahynout. Nezapomínejme na ni. Je naší součástí a bez ní to už nebudeme my! Přemýšlejme o ní a pomozme ji zachránit všemi dostupnými prostředky!