ESG a Velký reset

Zde se dotknu jen plánovaných změn v ekonomice. Z cílů ekonomické reorganizace jsou nejdůležitějšími následující dva.

Prvním cílem je prudké snížení objemu výrobní činnosti. V „divném novém světě“ budoucnosti nesmí podle plánu žít víc než jedna miliarda lidí (z nich jeden „zlatý milion“ budou tvořit představitelé globální elity; ostatních 999 milionů bude obsluha). V Brzezinského „Technotronní éře“ (z r. 1969) to bylo popsáno jako přechod k „postindustriální společnosti“ a v přednáškách Římského klubu podáno jako doporučení pro deindustrializaci. Římský klub prohlásil, že snížení objemu průmyslu je určeno tím, že biosféra už se nachází ve stavu, ve kterém nemůže nadále unést nynější technogenní zátěž.

Druhým cílem je výrazné snížení počtu subjektů ekonomické činnosti. Plán „Velkého resetu“ se zaměřuje na to, aby v ekonomice zůstalo jen několik málo společností. Ačkoliv Klaus Schwab nehovoří otevřeně o tom, že malý a střední byznys čelí čistce, vyplývá to z jeho celkového hodnocení. V „divném novém světě“ budou ekonomiku řídit globální korporace. Ještě otevřeněji o této specifičnosti budoucí ekonomiky, uspořádané v zájmu „zlatého milionu“, napsal Jacques Attali v knize „Stručná historie budoucnosti“ (r. 2006): vlády budou podněcovat vytvoření korporativních gigantů, které časem ovládnou jednotlivé státy a nakonec je zničí.

Při realizaci podobného resetu se počítá s řadou nástrojů: jsou to tiskařské lisy centrálních bank; vyčleňované gigantické „balíky pomoci“ ze státních rozpočtů; pravidelné blokování ekonomické činnosti jako např. lockdown; oslabení antimonopolního zákona; zavedení nových pravidel hry na zbožních a finančních trzích apod.

Zastavím se u nástroje s názvem ESG. Ten už nenápadně proniká do praxe těch, kteří se zabývají investováním a těch, které bychom mohli označit jako objekty investování. Prvními jsou banky, investiční společnosti, investiční fondy, institucionální investoři (penzijní fondy a pojišťovny). Druhými společnosti různých ekonomických sektorů, které se snaží přilákat finanční zdroje v podobě bankovních úvěrů nebo umístěním akcií a korporativních obligací na finančním trhu.

Za zkratkou ESG se skrývají tři slova: Environmental, Social, Governance. Tak se nazývá celek psaných i nepsaných norem vedení byznysu v ekologické oblasti, ve sféře sociální odpovědnosti a v korporativním řízení.

Normy ESG se objevily před několika lety. Bylo patrné, že se ředitelé společností připravují na to, jak se v určitý moment v rámci ESG z „morálních“ norem stanou pevné standardy. Klaus Schwab říká, že lidstvo musí přejít z nynějšího kapitalismu akcionářů ke „kapitalismu všech zainteresovaných stran“, neboli „inkluzivnímu kapitalismu“. U Schwaba je model „inkluzivního kapitalismu“ popsán nesrozumitelně, ale v praxi je vše jednoduché: ve světlou budoucnost „inkluzivního kapitalismu“ má šanci dostat se pouze ta firma, která splňuje normy ESG. Byznys musí povinně projít skrze filtry ESG a můžeme předpokládat, že 90 nebo dokonce 99 % ekonomických subjektů (firem, společností, organizací) filtry neprojde.

O filtrování se budou zajímat především ti, kterým byl garantován vstup do „inkluzivního kapitalismu“. Jsou to gigantické banky na Wall Street, londýnská City, ve Frankfurtu nad Mohanem, gigantické investiční korporace. Některé můžeme nyní uvést: Vanguard Group, Inc., BlackRock, Fidelity Investments (FMR LLC), State Street, Price (T.Rowe) Associates Inc., Capital Research Global Investors, Capital International Investors, Capital World Investors.

Po celém světě už je založeno více než 700 specializovaných fondů, které vydávají obligace (dluhopisy) ESG. Tyto fondy mají směřovat mobilizované peněžní prostředky pouze do těch projektů, které odpovídají kritériím ESG. Postupně vzniká trh udržitelných dluhových závazků (sustainability bond market). Zde je statistika tohoto trhu:

Investice fondů ESG podle hlavních směrů (v mld. amerických dolarů)

Zdroj: Sustainable Bonds Insight 2020 // Environmental Finance.

Tento trh vznikl docela nedávno, ale rozvíjí se tempem značně přesahujícím celkové tempo rozvoje trhu s obligacemi a korporativními obligacemi. V minulém roce, který je považován za velmi obtížný pro ekonomiku, vrostl výdej obligací ESG 1,6krát. Z celkového objemu obligací ESG drtivá část připadá na projekty (společnosti) „zelené ekonomiky“. Z toho velká část přísluší alternativní energetice (obnovitelným zdrojům energie). Dluhové závazky na podobné projekty se mají nazývat „zelené dluhopisy“ (green bonds). Do vydávání „zelených dluhopisů“ se zapojují také státy. Průkopníkem se stalo Polsko (r. 2016), za ním následovala Francie, Belgie a Nizozemsko. V loňském roce začalo umisťování „zelených dluhopisů“ německým ministerstvem financí v částce 12,7 mld. eur.

Největší aktivitu ve vytváření fondů organizujících financování projektů ESG vyvíjí společnosti „Velké trojky“ amerických investičních korporací: Vanguard Group, Inc., BlackRock a State Street. Každá má vlastní aktiva v hodnotě stovek miliard amerických dolarů. Kromě toho ovládají aktiva, která patří jejich klientům a jsou jim předány v rámci trustu (česky: svěřenského fondu). Na konci r. 2020 celková hodnota aktiv v trustovém řízení „Velké trojky“ převýšila 15 trilionů amerických dolarů, což převyšuje dvě třetiny loňského amerického HDP .

Korporace „Velké trojky“ se už několik let prezentují jako účastníci trhu, kteří pracují podle standardů ESG. Současně z pohledu antimonopolního zákona a zákonů regulujících finanční sféru ekonomiky narušuje „Velká trojka“ vše, co je jen možné. Kongres USA se několik let snaží získat „Velkou trojku“ pod svou kontrolu a přistoupit k rozdělení gigantů investičního byznysu, ale neúspěšně.

Za prezidenta Joea Bidena posilují podle všeho společnosti „Velké trojky“ ještě více. A hlavní věcí je, že jim bude nařízeno provádět selekci na trhu pomocí filtru ESG: vkládat prostředky do těch firem, které odpovídají standardům ESG a uzavírat dohody na trustové řízení pouze těch aktiv, která jsou zapsána v těchto standardech. A adekvátně odvádět své prostředky ze společností, které standardům neodpovídají.

„Velká trojka“ rozšíří světové investice takovým způsobem, že velký počet průmyslových odvětví začne pociťovat investiční hlad a pomalu umírat. Taková perspektiva hrozí v první řadě těžebnímu průmyslu, zvláště těžbě ropy, zemního plynu a uhlí. Byla vydána zpráva skupiny ekologických organizací Banking on Climate Chaos 2021: Fossil Fuel Finance Report (Bankovnictví v klimatickém chaosu 2021: zpráva o financování těžby nerostných surovin). V této zprávě je uvedeno, že od okamžiku podpisu Pařížské dohody o klimatu 60 největších světových bank investovalo do těžby nerostných surovin 3,8 trilionu amerických dolarů. Lídry ve financování oblasti nerostných surovin se staly banky na Wall Street, na prvním místě J.P. Morgan Chase & Co, která investovala do této sféry během pěti let celkem 313,7 miliard amerických dolarů. Po ní následují Citigroup Inc. (237,5 mld. am. dolarů) a Wells Fargo & Co. (223,4 mld. am. dolarů). A v r. 2020 se poprvé za zmiňované období (2016-2020) investice do těžby nerostných surovin propadly o 9 %. Autoři zprávy vyjadřují naději, že tento pád bude mít stálou tendenci.

Ve zprávě je vyjádřeno pohoršení nad tím, že banky Wall Streetu bezostyšně ignorovaly požadavky Pařížské smlouvy o klimatu. Společně s tím jsou autoři zprávy přesvědčeni, že vše toto končí. Za prvé 19. února 2021 se Spojené státy vrátily k Pařížské smlouvě. Za druhé investiční společnosti „Velké trojky“ budou rozšiřovat v USA a za jejich hranicemi standardy ESG.