Západ připravuje Námořnictvo RF o strategickou základnu v Africe

Samotné dohody bylo dosaženo v prosinci 2020 na období 25 let. Podle ní byl na súdánském pobřeží Rudého moře vytvořen bod pro základnu ruských vojenských lodí, kde se současně můžou nacházet až 4 lodě (včetně atomové elektrárny) a může se zde také neustále zdržovat na 300 ruských vojáků. Díky tomuto bodu získala Moskva možnost zajistit svou neustálou námořní přítomnost v nejdůležitějším regionu pro světové trhy: hned vedle Suezského průplavu (přes který vede nákladní cesta mezi Evropou a Asií) a Perského zálivu (kde se soustřeďuje významná část světových zásob uhlovodíku).

Súdán přitom také nezůstal ve ztrátě. Podle podmínek, daných dohodou nejen že dalo Rusko zemi bezplatně vojenskou techniku, nejen že se zavázalo k dodání financí pro modernizaci přístavu, ale de facto na sebe vzalo také povinnost zachovávat zákon a pořádek v oblasti základny a vůbec ve Východním Súdánu (kde se nachází silné pozice nepřátel súdánské moci).

„Stavba velké vojenské základny v Port Súdánu je jednou z nejdůležitějších hybných sil ekonomické renesance tohoto regionu, kterým navíc prochází hlavní exportní ropovod z Jižního Súdánu. Odtud se také plánuje stavba transafrické železniční magistrály a cesty na jih Súdánu“, napsal ruský Institut Blízkého Východu.

Pomocné státy

Avšak v té době mělo pro Súdán téma týkající se umístění ruské základny původně formální rozměr – jako součást dlouhého a složitého procesu normalizace súdánsko-amerických vztahů. A súdánská vláda zatlačila na toto téma pokaždé, když se jejich jednání o normalizaci vztahů s USA dostalo do slepé uličky. Na konci minulého roku se proces normalizace prudce urychlil – Spojené státy učinily řadu vstřícných kroků vůči súdánské vládě. USA odstranily zemi ze seznamu kompliců terorismu a v březnu 2021 vyčlenily krátkodobou půjčku 1,15 miliard dolarů na likvidaci súdánské zadluženosti u Světové banky.

V prvních květnových dnech navštívili Súdán za účelem inspekce dva američtí senátoři z rady pro mezinárodní záležitosti Senátu USA – Chris van Hollen a Christopher Coons (poslední byl jedním z kandidátů na místo státního tajemníka v rámci Bidenovy kanceláře), kteří slíbili nové tranše finanční pomoci. Krajně důležité a potřebné pro Súdán, jehož ekonomika doslova balancuje na hraně kolapsu.

Za poslední roky se snížila několikrát (na 19 miliard dolarů), a celkový vnější dluh tvořil v dubnu 2021 přibližně 60 miliard dolarů, to znamená, že třikrát převýšil HDP země. Přičemž zadluženost každým rokem roste, především kvůli kolosálnímu tržnímu deficitu. V r. 2020 vyvezl Súdán zboží v hodnotě 3,8 miliard dolarů a importoval za 9,2 miliard.

Už od začátku května kolovaly zvěsti o tom, že súdánská vláda hodlá vzít zpět své sliby Rusku. Hlava generálního štábu země Muhammad Osman al-Husajn řekl, že jestli se dříve Súdán „omezoval na vojenskou spolupráci s Ruskem a Čínou“, nyní se objevila možnost „spolupracovat s USA a západními zeměmi“.

Kdo to zaplatí

Patrně se prvkem této spolupráce stane odmítnutí umístění ruské základny. Odmítnutí, za které bude Západ (nepotřebuje ruské lodě u vstupu do Suezského průplavu) připraven štědře zaplatit a pokrýt část súdánského dluhu. Nu a nebo neplatit jemu samotnému a přimět své partnery Pařížského klubu (na které připadá značná část súdánské zahraniční zadluženosti) tyto peníze jednoduše odepsat.

Súdán má ještě jednu variantu běhu událostí – vláda může jednoduše uspořádat aukci mezi Američany a Rusy. To znamená, že namísto definitivního odmítnutí umístění základny nabídne Moskvě překonání návrhu Washingtonu a sponsorskou pomoc Súdánu vymění za zachování smlouvy o základně ruského námořnictva. Potom je v nejlepších východních tradicích obrácení se na USA s návrhem zlomit ruský návrh výhodnější. A tak pořád dokola.

Rusko zatím na tak zajímavé perspektivy, nabídnuté súdánskou vládou, nedalo jasnou odpověď. „V rámci diplomatických cest jsme se súdánskou zemí v neustálém kontaktu. Budeme se tímto problémem zabývat“, - říká tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov.

Avšak předpovědět reakci je už s velkou pravděpodobností možné. Rusko se aukce účastnit nebude, aby nevytvořilo podobný precedens v komunikaci s jinými partnery. Hádat se a pohoršovat se také nebude, to není jeho styl. Ani Moskva nebude nutit Súdán dodržovat své závazky, k tomu nemá dostatečný vliv (objem ruského exportu do Súdánu činí téměř 374 ml. dolarů a importuje súdánské produkty pouze za 182 tisíc dolarů). Jestli už má někdo přinutit Súdán, tak jsou to jeho arabští přátelé-sponzoři z Egypta a Emirátů, kteří samotní potřebují ruskou základnu v oblasti Rudého moře (jako garanta stability a protiváhu v regionu posilujícím Turkům).

Trest přinese čas

Rusko dokonce nebude trestat Súdán za porušení dohody (potřebuje vrátit techniku, kterou této africké zemi předala v rámci dohody – např. výcvikové vojenské plavidlo). Jestli už někdo potrestá Súdán za toto rozhodnutí, tak je to čas. Vždyť odmítnutím plnění smlouvy s Moskvou kvůli nadějím na zlepšení vztahů se Západem súdánská vláda ukázala, že není schopna poučit se z chyb. Z chyb, způsobených jinými lídry, kteří se rozhodli také vstoupit do této hry.

Z chyb Íránu, který (po uzavření jaderné spolupráce se Západem) zrušil řadu kontraktů s ruskými společnostmi pro to, aby je mohl znovu sjednat s italskými, německými a francouzskými producenty. Protože zastával tyto názory: a) co je ze Západu bude kvalitnější; b) kontrakty budou sloužit jako investice do upevnění politických vztahů s evropskými metropolemi. Když Evropa odmítla plnit své smluvní závazky poté, co USA uvalily sankce a Teherán zůstal u rozbitého koryta.

Bez zboží, bez pověsti, bez peněz – a s pokaženými rusko-íránskými vztahy.

Z chyb Běloruska, jehož prezident Alexandr Lukašenko diverzifikoval nejen ekonomické, ale i politické vztahy s Ruskem na úkor Západu. Ve výsledku zaujal závislý postoj na USA a EU, čehož také využily, když se otevřeně a demonstrativně vměšovaly do běloruských vnitřních záležitostí prostřednictvím ochranněprávní brány (a tato brána je v Súdánu značně širší než v Bělorusku). A když odmítlo následovat cenná poučení, uvalily proti němu sankce. Kvůli těmto událostem byl poté nucen letět k Putinovi do Soči s prosbou o záchranu běloruské ekonomiky.

Nakonec z chyb Kaddáfího a jeho Libye. Kteří za svůj pokus o diversifikaci a naději na přátelství se Západem zaplatili nejvyšší cenu – vlastními životy. Nakonec není ani Kaddáfí, ani Libye (která se změnila v teritorium válčících kmenů). A Súdán s jeho ohromným podílem vnitřní opozice čeká také na obzoru taková perspektiva v případě, že nebude vybíravý při volbě přátel a partnerů.