Globální Británie a velký reset krále Karla III

Od doby, kdy Británie řídila globální impérium ekonomického zotročování a kdy v té či oné době napadla téměř všechny národy na Zemi[2], nadále vykonává rozsáhlou kontrolu nad těžebními koncesemi v Africe s více než 1 bilionem dolarů přímých těžebních podílů kontrolovaných britskými společnostmi a/nebo společnostmi britského Společenství národů. Podle zprávy z roku 2016 vypracované organizací War on Want[3]: „101 společností kótovaných na Londýnské burze cenných papírů (LSE) – většina z nich britských – má těžební aktivity v 37 zemích subsaharské Afriky. Dohromady kontrolují nejcennější africké zdroje v hodnotě více než 1 bilionu dolarů. Vláda Spojeného království využívá své moci a vlivu k tomu, aby britským těžebním společnostem zajistila přístup k africkým surovinám. Tak tomu bylo v koloniálním období a je tomu tak i dnes.“

Město

Jak uvádím ve své nové knize The Anglo Venetian Roots of the Deep State, „čtvercová míle“ zvaná londýnská City (samostatná právnická osoba oddělená od samotného Londýna) je nervovým centrem světových financí, přičemž Anglická banka a offshorové daňové ráje Commonwealthu řídí praní špinavých peněz z drog, financování terorismu a další korupční praktiky po celém světě. Svrchovanost City mimo veškerou národní jurisdikci byla zakotvena v oligarchistické „Magně chartě“ z roku 1214, která toto finanční centrum ustanovila jako nadnárodní korporaci schopnou řídit vlastní policejní síly a soudní systém... což si udržuje i o 800 let později.

Během 183 let mezi lety 1763 a 1946, kdy byl zaznamenán největší přímý vliv britské unipolární nadvlády nad světem, se chudé národy světa ocitly v ještě větší bídě, byly méně schopné získávat prostředky průmyslové výroby a více válčily samy se sebou i se svými sousedy prostřednictvím taktiky „rozděl a panuj“. Vzhledem k tomu, že toto impérium nabylo po roce 1945 podoby anglo-amerického „zvláštního vztahu“, tento trend se jen prohloubil.

Kauzální ruka britské zpravodajské služby

Z hlediska globálních zpravodajských operací je Velká Británie tvůrcem a ústřední řídící strukturou zpravodajského aparátu Five Eyes a byla také nazvána „Londonistánem“, protože poskytla útočiště mezinárodním teroristickým skupinám, které našly útočiště pod liberální ideologií tolerantní Británie[4].

Bylo také zjištěno, že britské zpravodajské služby pomáhaly vytvářet a/nebo nadále podporovaly teroristické skupiny na mezinárodní úrovni, jak uvádí výzkumník EIR Michael Billington ve zprávě 2020 British Creation and Control of Islamic Terror: V této zprávě se uvádí, že britská kontrola a řízení terorismu v Sin-ťiangu (British British Control and Control in Xinjiang) byla provedena v roce 2006.

Zatímco britská rozvědka podporovala globální terorismus a radikální islám, neztrácela čas ani s pěstováním nejzběsilejších variant politického sionismu a z programu Kulatého stolu a Fabiánské dohody, které se začalo říkat „Balfourovy dohody“, vytvořila samotný stát Izrael. Příběh britského vytváření politického sionismu a rapturistického křesťanství je popsán v epizodě 2021 Velké hry.

Zatímco Čína poskytla rozsáhlé půjčky na dopravní koridory, nové průmyslové zóny a investice do uhlí, ropy, zemního plynu, vodních a jaderných elektráren zemím, které zoufale potřebují skutečný rozvoj, globální Británie a její americko-evropské kohorty po desetiletí poskytovaly pouze podmíněné půjčky s vázanými podmínkami a „vhodné“ zelené technologie, které navždy zabrání Africe a dalším chudým zemím postavit se na vlastní nohy.

Základem myšlenky globální Británie byla vždy koncepce integrovaného britského společenství s „pěti očima“ v čele zpravodajských služeb, londýnskou City v čele financí a dědičnými mocenskými strukturami soustředěnými kolem koruny jako titulárního zdroje všech poct, z něhož čerpají své pravomoci všechny složky mezinárodního hlubokého státu.

Agenti Koruny

Od roku 1833 je globální Británie spravována pseudosoukromým systémem korunních agentů, kteří se dnes nazývají Korunní agenti pro zámořskou vládu a správu. Tento rozsáhlý orgán existuje v polooficiálním postavení a sám sebe označuje za „emanaci koruny“ a je mimořádně aktivní ve střední a východní Evropě, přičemž se nejvíce zaměřuje na ukrajinský ekonomický, energetický a zdravotnický systém řízení. Agentura je partnerem Světové banky, OSN a Nadace Billa a Melindy Gatesových a funguje jako obří holding s jedním akcionářem, který se nazývá Nadace korunních agentů se sídlem v Southwarku v Londýně.

Britské společenství národů, které vzniklo ve 30. letech 20. století jako nová tvář britského impéria, dnes zaujímá 12,2 milionu čtverečních mil, žije v něm 2,4 miliardy lidí a představuje 21 % rozlohy světa. Pro ty, kteří stále věří mýtu, že britské impérium po 2. světové válce zaniklo, stojí za to porovnat obě mapy Commonwealthu a impéria.

Skutečností je, že britské impérium má i nadále obrovský vliv na světové dění. Přestože po druhé světové válce nominálně zaniklo a uvolnilo místo „americkému impériu“, je Globální Británie pouhým pokusem o explicitní vyjádření toho, co vždy platilo. Dnešní stratégové řídící „coming out party“ agendy Globální Británie se zoufale snaží postavit Commonwealth do pozice centra nového postresetového věku.

Vzhledem k tomu, že se jedná o instituci, která je celá organizována na základě dědičnosti, je ústředním bodem kontinuity této reformy vládnoucí rodina, která zaujímá pozici oficiálního Prima inter pares, kolem níž může celá kontrolní struktura uplatňovat svůj vliv.

V dnešní době připadla tato úloha jisté incestní bytosti jménem Charles.

„Ať žije král“

„London Bridge is Down“ byla kódová slova, která po smrti královny Alžběty II. sdělil královnin osobní tajemník Edward Young vysokým úředníkům.

Tento kód byl vybrán jako součást rozsáhlejšího protokolu nazvaného z důvodů, které přesahují nejdivočejší představivost tohoto autora, podivně „operace Unicorn“ a který uvádí do pohybu soubor akcí, jejichž vyvrcholením je pomazání prince Charlese na nového krále Británie a Společenství národů.

Kanaďané, kteří si mysleli, že už nebudou muset snášet, jak jejich premiér otrocky skládá přísahu věrnosti (a přísahu mlčenlivosti) incestnímu monarchovi sedícímu na druhé straně oceánu, jak se to stalo v roce 2017, budou velmi zklamáni.

Kanadský zákon o parlamentní přísaze z roku 1866 vyžaduje, aby obě komory parlamentu skládaly slib věrnosti po smrti všech úřadujících panovníků. Přesně tak, každý jednotlivý člen údajně „zvolené a demokratické“ kanadské vlády musí složit přísahu věrnosti nikoli lidu nebo neexistující ústavě, ale nějakému incestnímu rodinnému rodu na druhém konci světa.

Podobné přísahy přečetli zvolení úředníci ve všech ostatních členských státech Commonwealthu Five Eyes.

Stojí tedy za to se ptát, zda je tato instituce dědičných pravomocí, kterou Karel zdědil, jen ceremoniálním vystoupením bez skutečného obsahu a vlivu?

Ačkoli se většina občanů včetně britských poddaných domnívá, že tomu tak je, fakta ukazují na zcela jinou skutečnost.

Princ Charles: největší vlastník nemovitostí na světě

Možná vás to překvapí, ale britská koruna je největším vlastníkem nemovitostí na světě, neboť vlastní 6,6 miliardy akrů v Austrálii, na Novém Zélandu, v Severním Irsku, Kanadě, Velké Británii a na Falklandských ostrovech[6].

Kromě „korunních pozemků“ a „korunních společností“, které jsou ze zákona ve vlastnictví britského panovníka, je jednou z největších světových majetkových skupin organizace s názvem „The Crown Estate“. Při popisu této instituce, která každoročně posílá 25 % svých zisků přímo do monarchovy peněženky, uvedl Die Welt Business toto[7]:

„Crown Estate vlastní nemovitosti po celé Velké Británii, od hradů a chalup přes zemědělskou půdu a lesy až po obchodní parky a nákupní centra. Vlastní více než polovinu celého mořského pobřeží Spojeného království, což jí dává nesmírně cenná aukční práva pro komerční aktivity na moři, jako jsou větrné elektrárny.“

Koruna kontroluje téměř celé mořské dno (a polovinu mořského pobřeží) kolem Spojeného království a všechny podniky, které chtějí stavět větrné tubnímy na moři v rámci Zeleného nového údělu, si musí pronajmout mořské dno od Korunní správy. List Byline Times poznamenal, že koruna se stane „největším příjemcem Zelené agendy Spojeného království“, které nedávno představilo desetibodový plán „zelené revoluce“ a úplné dekarbonizace do roku 2050. Pro každého, kdo je zmaten explodujícími cenami neefektivních zdrojů energie v celé Anglii, by se daleko nedostal, kdyby neocenil daňovými poplatníky dotovanou blamáž větrných farem.

Sám princ Charles prokázal, že korunu rozhodně nepovažuje za symbolickou entitu, a v roce 2013 byl obviněn z „inkontinentního lobbingu“, když byly po intenzivním právním boji o jejich utajení zveřejněny desítky osobních dopisů (přezdívaných „Black Spider Memos“) poslancům a premiérovi. Charlesův oficiální životopisec Jonathan Dimbleby dokonce v roce 2013 napsal, že po Charlesově nástupnictví na trůn se věci stanou mnohem více rukama a „že se chystá tichá ústavní revoluce“[8].

Výsadní pravomoci jsou skutečné

Ačkoli se hodně úsilí věnuje tomu, aby se výsadní pravomoci koruny vykreslily jako pouze symbolické, pokrývají téměř všechna odvětví správy a občas se používají... ačkoli ty britské sféry vlivu, kde se uplatňují nejvíce, jsou obvykle natolik samoregulativní, že vyžadují jen velmi málo vnějších vlivů, aby byly udržovány v souladu.

Tyto pravomoci byly poprvé veřejně odhaleny v roce 2003 a londýnský deník Guardian v článku nazvaném „Tajemství výsadních pravomocí odhaleno“[9] uvedl, že tyto pravomoci zahrnují (mimo jiné):

„Domácí záležitosti“, jmenování a odvolávání ministrů, svolávání, prorogace a rozpouštění parlamentu, královský souhlas s návrhy zákonů, jmenování a úprava státní služby, jmenování důstojníků ozbrojených sil, řízení rozmístění ozbrojených sil ve Spojeném království (a dalších zemích Commonwealthu), jmenování královnina poradce, vydávání a odebírání pasů, prerogativ milosti. (Používá se v případech trestu smrti. Stále se používá, např. k nápravě chyb při výpočtu trestu), udělování vyznamenání, zakládání korporací na základě listiny, zahraniční záležitosti, uzavírání smluv, vyhlašování války, nasazení ozbrojených sil v zahraničí, uznávání cizích států a akreditace a přijímání diplomatů.“

Když byl v roce 2009 v parlamentu předložen návrh zákona, který navrhoval omezení těchto pravomocí, dospěla ministerstvo spravedlnosti pod vedením Tajné rady k závěru, že takové omezení by „nebezpečně oslabilo“ schopnost státu reagovat na krizi, a návrh zákona byl okamžitě zamítnut[10].

Na úrovni provincií najdeme viceguvernéry, kteří jsou (v Kanadě) členy zednářského řádu Rytířů svatého Jana Jeruzalémského.

Král Karel a velký reset

Charles tento „praktičtější“ přístup ke správě věcí veřejných demonstroval 3. června 2020, kdy se stal oficiálním patronem projektu Světového ekonomického fóra Great Reset a dokonce tento projekt oficiálně zahájil na Twitteru #TheGreatReset.

#TheGreatReset has been launched! pic.twitter.com/tUq0YjbOKC

— Clarence House (@ClarenceHouse) June 3, 2020

Na svých oficiálních internetových stránkách princ projekt představil slovy: „Dnes princ z Walesu prostřednictvím Iniciativy HRH pro udržitelné trhy a Světového ekonomického fóra zahájil novou globální iniciativu Velký reset.“

Eko-bojovník král nové křížové výpravy

Charles projevil nadšení pro dekarbonizaci světa, jaké lze najít jen u náboženského fanatika, který se staví do role ekoválečníka panovníků, křižáckého krále nového náboženství, jen místo muslimů ve Svaté zemi se naši noví eko-křižáci spojení s Davosem zaměřili na oxid uhličitý a průmyslovou civilizaci, zemědělství a zbytečné jedlíky, kteří ho způsobují, jako na jedovatou hrozbu, kterou je třeba zničit. Zdá se, že Charles sám sebe vidí kráčet ve šlépějích svého otce, zakladatele WWF, jako nového hlavního mluvčího totální transformace společnosti pod kněžským vedením WEF-zelené vlády.

Australský Spectator v červenci 2022 výstižně charakterizoval Charlesův misantropický aktivismus následujícími slovy:

„Ekologie, kterou se princ rozhodl zabývat, zatímco čeká na nástup na trůn, není neškodným apolitickým sázením stromů nebo záchranou deštných pralesů. Neobjímá pandy ani nefinancuje přírodní rezervace. Místo toho se zapojil do hybridního podnikání a politického povstání, které ohrožuje přežití politického systému, na který má dohlížet. Kromě toho, že jeho jednání je zradou na běžných občanech, představuje i selhání jeho jediné povinnosti budoucího krále – chránit konstituční monarchii před sílícím klimatickým fašismem a globalismem.“

Nacistické kořeny rodu Saxe-Coburg-Gotha

Úloha koruny v čele obnovy praktik globálního totalitarismu, kontroly populace a fašismu není bezprecedentní. Nepříjemná skutečnost, kterou nedávno odhalil dokumentární film Edward VIII: Britain's traitor King na britském Channel 4, toto fašistické srdce Koruny žilo v nejtemnějších letech před a během 2. světové války.

Tento film, natočený podle knihy historika Andrewa Lownieho, která brzy vyjde, využívá nedávno odtajněné zprávy z královských archivů a vypráví příběh britského nacistického krále Edwarda VIII., který nejenže toužil po vítězství nacistů ve druhé světové válce, ale aktivně na tomto cíli pracoval od chvíle, kdy byl v roce 1936 donucen abdikovat na trůn (údajně kvůli sňatku s americkou rozvedenou Wallis Simpsonovou), až do nejtemnějších dnů samotné války.

Jak dokazuje tento dokument, naučit svou mladou neteř Alžbětu II. správně dělat „sieg heil“ nebyl jeho jediný tanec s nacismem.

Dokument cituje diplomatické depeše, které Eduard zaslal německým představitelům a v nichž požadoval, aby nacisté v roce 1940 neúnavně bombardovali Anglii a podporovali tak smrt milionů nevinných civilistů.

Film také cituje málo známý projev, v němž Edward v roce 1939 vyzval ke kapitulaci Británie před nacisty a který BBC odmítla odvysílat. Dokonce i poté, co byl císařskými úředníky, kteří se rozhodli, že bude vhodnější utratit jejich Frankensteinovo monstrum, než pokračovat v dřívějších plánech na fašistický Nový světový řád, poslán na Bahamy, nacistický rádoby král poslal Hitlerovým úředníkům telegram, v němž naznačil svou ochotu vrátit se do Evropy, až to bude potřeba, a znovu usednout na trůn jako árijský král.

Kromě případu Eduarda VIII. existuje mnoho dalších trapných nacistických vazeb na rod Windsorů (dříve Sasko-Kobursko-Gothajský), které film nezmínil, přičemž některé z nich se týkají přímo zesnulého prince-konzora Philipa Mountbattena (vévody z Edinburghu).

Sám Philip pokračoval v rodinné tradici, když v roce 1961 založil Světový fond na ochranu přírody (WWF) spolu s někdejším členem nacistické strany, nizozemským princem Bernhardem, celoživotním eugenikem a zakladatelem skupiny Bilderberg. K Philipovi a Bernhardovi se jako spoluzakladatel WWF připojil sir Julian Huxley (tehdejší prezident britské Eugenické společnosti).

V rozhovoru pro Deutsche Press Agentur v srpnu 1988 princ Philip prohlásil, že se chce v příštím životě vrátit jako smrtící virus, aby pomohl „vyřešit přelidnění“.

Princ Philip po celý svůj život vyzařoval chladné misantropické „úvahy“, když uvažoval o lidské zoologické zahradě a tvrdil:

„Nemůžeš chovat větší stádo ovcí, než jsi schopen uživit. Jinými slovy, ochrana přírody může zahrnovat vybíjení, aby se zachovala rovnováha mezi relativními počty jednotlivých druhů v rámci určitého stanoviště. Chápu, že je to velmi ožehavé téma, ale faktem zůstává, že lidstvo je součástí živého světa. Každý nový akr, který se dostane do kultivace, znamená další akr odepřený divokým druhům.“

Je třeba poznamenat, že král Charles pokračoval v odkazu svého otce jako prezident britské Světové nadace pro divokou přírodu, v jejímž čele stojí již více než 30 let.

Nacistický původ královské rodiny a jejích loajálních manažerů vyvolává otázku: Proč se jejich pokračování v nacistické eugenické doktríně v podobě hnutí eutanazie a nulového růstu nedostalo do širšího povědomí? V jakém světě to žijeme, že taková zarážející fakta nemohla být všeobecně známá?

Skutečné impérium bylo vždy finanční oligarchií, která je využívána rozsáhlou sítí mocenských struktur k prosazování zájmů evropské aristokracie; současným epicentrem moci jsou anglo-holandské monarchie.

Tato moc ovládá Bilderberg Group, její mladší pobočku Světové ekonomické fórum a řídí americkou politiku prostřednictvím Rady pro zahraniční vztahy se sídlem v New Yorku (americká verze Chatham House).

Hitler v roce 1937 přednímu členu Chatham House lordu Lothianovi představil svou koncepci anglo-německého nového světového řádu, když řekl:

„Německo, Anglie, Francie, Itálie, Amerika a Skandinávie... by měly dosáhnout nějaké dohody, kterou by zabránily svým občanům pomáhat při industrializaci zemí, jako je Čína a Indie. Je sebevražedné podporovat v zemědělských zemích Asie zakládání zpracovatelského průmyslu.“

Totéž by mohl říci kterýkoli z technokratů prosazujících program „Budujme znovu lepší svět“ nebo „Globální zelený nový úděl“.

Dnes je Kanadský institut pro mezinárodní záležitosti přejmenován na Kanadskou mezinárodní radu (CIC). Předsedou CIC je vystudovaný oxfordský odborník na změnu režimu Ben Rowswell, který úzce spolupracoval s tajnou radkyní Christií Freelandovou při pokusu o svržení Madurovy vlády ve prospěch loutky WEF Juana Guaidóa, který pokračuje dodnes.

Klíčovým pilířem kontroly nad koloniemi s anglo-holandským vlivem zůstává systém Tajné rady, který je soustředěn v Británii, ale má vedlejší pobočky ve vybraných zemích Společenství národů. Právě pod vlivem Tajné rady jsou zřízeny nižší úrovně operativy v podobě náměstků ministrů, Rady ministerstva financí, výběrových výborů a dalších jmenovaných úředníků ve státní správě. Zájmy Koruny řídí další klíčové uzly ve veřejném i soukromém sektoru. Všichni členové kabinetu vlády se stávají tajnými radami a všichni tajní radové skládají přísahu mlčenlivosti a věrnosti královně, včetně přísahy zachovávat mlčenlivost o věcech, o nichž se hovoří na zasedáních tajné rady.

Koruna jako klíč ke kontinuitě říše

Bylo by samozřejmě hloupé věřit, že Karel (nebo kterýkoli jiný dříve vládnoucí panovník) je sám za sebe, a přitom ignorovat armádu manipulátorů, dvořanů a hlubších byzantských velkých stratégů, kteří se točí kolem koruny jako instituce, jíž se někdy přezdívá „pramen všech poct“. Pramen všech poct je oficiální termín, který označuje právní představu, že veškerá moc pro veřejné i soukromé záležitosti pochází z jediného zdroje, kterým je Koruna a její nepřerušená pokrevní linie.

Kontinuita je pro impérium vším a důležitost zachování institucí, které přesahují dobu života jednotlivce, byla vždy předmětem velkého zájmu.

Ve světě po roce 1776, který začal přicházet na chuť samosprávě, svobodě a demokracii jako novému způsobu sebeorganizace, byla „stabilita“ dědičných institucí vážně ohrožena.

Bez nadsázky lze říci, že posledních 250 let bylo ovlivněno střetem těchto dvou protichůdných paradigmat uspořádání společnosti. Tam, kde jedno paradigma předpokládá jako samozřejmou existenci nezadatelných práv všech lidí, druhý systém předpokládá, že jediná nezadatelná práva má oligarchická panská třída, která si přeje vládnout nad poddanými (alias: neužitečnými požírači), jejichž počet obyvatel musí být pravidelně vybíjen pro snadnější řízení.

Předpoklad, že práva nelze udělit ani odepřít nadřazeným pokrevním rodem, je skutečně protivný jakémukoli systému oligarchismu, i když se maskuje za kostým jakési demokracie, která má za cíl uchlácholit plebs, ale neumožňuje jim ani jejich zástupcům ovlivnit cokoli skutečně významného v jejich realitě.

Poznámky

[2] Na světě je pouze 22 zemí, které Britové nenapadli Matt Soniak, Mental Floss, 7. listopadu 2012

[3] The New Colonialism: Britain's Scramble for Africa's Energy and Mineral Resources od Marka Curtise, publikoval War on Want, 2016

[4] „Emírové Londýna“ a údajná britsko-džihádistická spolupráce Nawaf al-Tamimi, New Arab, 11. srpna 2015

[5] Britská tvorba a kontrola islámského teroru: Pozadí čínské porážky teroru v Sin-ťiangu Mike Billington, EIR, 10. ledna 2020

[6] 15 největších vlastníků půdy na světě Thornton McEnery, Business Insider, 18. března 2011

[7] Tajemné majetkové impérium za královnou Arthur Sullivan. Die Welt, 9. června 2021

[8] Princ Charles ve věku 65 let: důchodce čeká na práci svého života Jonathan Dimbleby, The Guardian, 13. listopadu 2013

[9] Záhada královny moci , Clare Dyer, The Guardian, říjen 2003

[10] Royal powers review varuje před další reformou , Alan Trav