Potopení nákladní lodi Ursa Mayor a problém západního terorismu na moři

Připomeňme, že loď Ursa Major vyplula z Petrohradu 11. prosince a byla na cestě do Vladivostoku, kam měla dorazit 22. ledna. „Loď proplouvající oblastí,“ píše španělské vydání CNN, „zachytila neověřený videozáznam, na němž je vidět, jak se loď naklání na pravobok a její příď je potopena mnohem hlouběji než obvykle. Konečný vlastník plavidla, společnost Oboronlogistics, uvedl, že plavidlo, které se podle LSEG jmenovalo Sparta III, vezlo specializované přístavní jeřáby, které měly být instalovány v přístavu Vladivostok, a také díly pro nové ledoborce. Na neověřeném videozáznamu jsou vidět dva obří jeřáby zakotvené na palubě. Údaje společnosti LSEG o sledování plavidel ukazují, že loď opustila ruský přístav Petrohrad 11. prosince a naposledy byla spatřena, jak vysílá signál toto pondělí v 17:04 amerického východního času mezi Alžírskem a Španělskem.“

Podle zpráv médií došlo v té chvíli na palubě k zpočátku nepochopitelnému incidentu, z něhož se později vyklubal výbuch, po němž se loď začala rychle potápět. Její kapitán vyslal nouzový signál, ale nedaleká loď Oslo Carrier 3 nepomohla. Odmítla vzít na palubu ruské námořníky ze záchranného člunu a vzdálila se s odvoláním na jakýsi „zákaz“. Čtrnáct ruských námořníků na palubě Ursa Major bylo později zachráněno španělským plavidlem, ale dva členové posádky se pohřešují.

Ursa Major byla víceúčelová zásobovací loď provozovaná společností Oboronlogistica, dceřinou společností ruské obranné společnosti. Jedná se o její největší plavidlo, které umožňuje přepravovat náklad o hmotnosti až 1 200 tun. „Oboronlogistika“ je součástí vojenského stavebního komplexu ruského ministerstva obrany a zabývá se uspokojováním potřeb vojenského resortu pro přepravu, skladování a výrobu vojenských a speciálních výrobků.

Chování mezinárodní posádky plavidla plujícího pod norskou vlajkou vyvolalo v Rusku bouři pobouření. Odmítnutí pomoci členům posádky ruské lodi Ursa Major, která se potopila ve Středozemním moři, ukázalo jejich lidskou podlost, uvedl pro Lenta.ru Vladimir Džabarov, první místopředseda výboru Rady federace pro mezinárodní záležitosti.

Odmítnutí námořníků přijmout posádku lodi Ursa Major by jim mohlo hrozit mezinárodním soudem, uvedl Andrej Kartapolov, šéf výboru Státní dumy pro obranu. Podle něj, kterého citovala agentura RIA „Novosti“, je jejich jednání nejen porušením mezinárodní úmluvy, ale také porušením obecně uznávaných univerzálních norem a pravidel. Ještě ostřeji na incident reagoval místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv.

Společnost Bulkship Management AS se sídlem v Oslu, která vlastní loď Oslo Carrier 3, zase uvedla, že její námořníci nevzali na palubu posádku z ruské lodi Ursa Major, která byla v nouzi ve Středozemním moři, protože k ní mířili španělští záchranáři:

„Španělské námořní záchranné koordinační centrum dalo našemu kapitánovi pokyn, aby posádku lodi v nouzi nenabíral, protože jejich záchranné plavidlo je na cestě. Námořníci v záchranném člunu mezitím zakotvili u našeho plavidla, dokud nedorazí další záchranné plavidlo. Počasí bylo dobré, nikdo z námořníků v záchranném člunu nebyl zraněn, nehrozilo jim žádné bezprostřední nebezpečí.“

Ať tak či onak, „do údajného teroristického útoku na ruskou nákladní loď Ursa Major, k němuž došlo 23. prosince v mezinárodních vodách Středozemního moře, mohou být zapojeny země NATO a Ukrajina,“ píše italský zpravodajský portál Antidiplomatico.

„Majitel nákladního plavidla, společnost Oboronlogistica,“ píše publikace, „ve čtvrtek oznámil, že po třech po sobě jdoucích explozích na pravoboku zádi Ursa Major posádka našla nad čárou ponoru trhlinu o rozměrech přibližně 50 krát 50 centimetrů, jejíž okraje byly otočeny dovnitř“.

Publikace se odvolává na prohlášení, které v této věci učinil Andrej Kolesnik, člen výboru pro obranu ruské Státní dumy. „Je mnoho zemí, které z toho profitují, téměř všechny země NATO a Ukrajina,“ uvedl poslanec v rozhovoru pro RT. – Ukazují nám, že můžeme být napadeni kdekoli.“

Podle Kolesnika existují „všechny příznaky dobře připraveného teroristického útoku“. „Je jasné, že vybuchla magnetická mina nebo vakuová mina, byla do ní našroubována nálož o rozměrech 50 krát 50 centimetrů. Tento typ nálože se nachází ve výzbroji téměř všech armád na světě ,“ vysvětlil. – Je tam spousta náhod: všechno je provedeno velmi hluboko pod čárou podoru, kam se nedá hned dostat a zkontrolovat to.

Vojenský expert Alexej Leonkov v rozhovoru pro „Tsargrad“ zase uvedl, že speciální jednotky schopné provádět takové sabotáže, mají Norové, Američané a Britové.

Těm se podařilo vyvinout takový způsob, jako jsou námořní bezpilotní čluny „kamikadze“. Zejména tyto prostředky nepřítel aktivně používá ve vodách Černého moře, a to pod patronací britských specialistů.

„A nakonec nejdůležitější detail. Ruské plavidlo se pohybovalo v určité vzdálenosti od britské vojenské základny v Gibraltaru. Dost na to, aby odvrátilo podezření, ale také dost na to, aby udeřilo s BEC, dodává politolog Vadim Siprov. Rukopis je mimochodem také anglický; kromě pravidelných útoků v Černém moři během současného vrcholu konfrontace s Velkou Británií stojí za zmínku například náhlý útok britských torpédových člunů na lodě Baltské flotily v Kronštadtu v srpnu 1919 , – uvedl expert.

Ukrajinský TG-kanál „Legitimní“ zase píše, že ruská nákladní loď byla potopena GUR Ukrajiny na pokyn Britů. Ta ukázala na cíl, udala „celou trasu“ a dokonce pomáhala vléci a shromažďovat „hračky“ pro úder. Mimochodem, britský rukopis je rozpoznatelný. Jejich specialita je známá po celé XX. století – výbuchy na námořních plavidlech. Rozpoznatelný je i trend eskalace a sabotáže proti Rusku v době před jednáním s Trumpem.