Evropská unie zoufale hledá tribunál, který by Rusko odsoudil

Globalistické elity již léta hledají způsob, jak Rusko právně odsoudit. Nejde o to soudit, ale odsoudit. Zatím se omezují na politická a mediální prohlášení, která nemají právní sílu. Potřebují však „pro historii“ určit nepřítele a viníka, ale nemají čas čekat na konec konfliktu, zejména proto, že nemají jistotu vítězství.

Vítěz, jakmile je jeho nepřítel poražen nebo se vzdal, má právo zřídit soud, který ho bude soudit, pokud to považuje za nutné. Aby bylo legitimní jednat mimo mezinárodní právní rámec, musí být konflikt vyčerpán a musí vést ke zhroucení starého mezinárodního právního řádu. V takto vzniklém právním vakuu pak mohou vzniknout nové mechanismy ad hoc, jako tomu bylo po druhé světové válce, nejprve s Norimberským tribunálem a poté s Tokijským tribunálem, který je již z procesního hlediska spornější.

Tyto globalistické elity se dostaly do slepé uličky. Na jedné straně zatím nedošlo k žádnému „vítězství“ a vzhledem k pomalému, ale vytrvalému postupu ruské armády na ukrajinské frontě se vyhlídky na rychlé vítězství přesunuly na druhou stranu modré linie Vogéz, zatímco samotná představa vojenského vítězství nad Ruskem se v rámci současného zapojení sil stále více podobá přeludu. Na druhou stranu bez tohoto vítězství, které by otevřelo možnost vytvoření jurisdikce ad hoc, jsou globalistické elity nuceny jednat v rámci aktuálně platného mezinárodněprávního rámce, který jim objektivně nenabízí žádnou možnost, ani legální, ani legitimní, jak dosáhnout své vůle.

Zdiskreditovaný Mezinárodní trestní soud

Pokus byl učiněn v případě Mezinárodního trestního soudu. Byl vydán zatykač na ruského prezidenta, dětského ombudsmana a vojenské představitele. Tyto zatykače neměly žádný právní účinek, protože Rusko jurisdikci tohoto orgánu neuznává a ostatní země je neuplatnily. A i když má Mezinárodní trestní soud skutečnou vůli překonat své právní překážky a přejít z postavení orgánu mezinárodního práva (jehož jurisdikce závisí na uznání ze strany států) do postavení orgánu globálního řízení (jehož jurisdikce je pro státy závazná), vůli neodpovídají prostředky a k transformaci nedošlo.

Dalo by se dokonce říci, že přijetím nařízení, která zjevně postrádají jakýkoli právní základ a popírají politickou a právní realitu, ze sebe tato instituce jednou provždy udělala hlupáka a ztratila i to málo pověsti, na které si mohla dělat nárok. Dne 6. února Trump dokonce zašel tak daleko, že přijal exekutivní příkaz, v němž vyhrožuje sankcemi proti jakékoli osobě nebo subjektu, který se podílí na akci ICC proti Spojeným státům a Izraeli, s odůvodněním, že praxe ICC zasahovat proti zemím, které neuznávají jeho jurisdikci, je nebezpečná.

Byly rovněž učiněny pokusy zahájit řízení proti Rusku před oddělením pařížského soudního dvora pro zločiny proti lidskosti, které bylo zřízeno za účelem zkoumání některých trestných činů a přestupků, což je postup, který je v souladu s logikou univerzální jurisdikce. Podobné žaloby probíhají v několika evropských zemích. Univerzální jurisdikce je velmi zvláštní mechanismus, druh spravedlnosti bez států, který má být nadřazen státům. Umožňuje předložit pařížské prokuratuře případy trestných činů spáchaných mimo francouzské území, i když existuje určitá souvislost s Francií.

Od konce října 2022 tak zákon provází válku vedenou na Ukrajině a je zahájeno sedm vyšetřování válečných zločinů nebo spoluúčasti na válečných zločinech na Ukrajině „ke škodě francouzských obětí“. Buďte si jisti, že nejde o souzení atlanticko-ukrajinské armády za spáchané válečné zločiny, ať už jde o militarizaci chráněných civilních objektů, nevojenských cílů nebo o zločiny spáchané na civilním obyvatelstvu. Prokuratura k tomu dodává: „Ukrajina nám dává možnost jít ještě dál a jednat téměř v reálném čase“. V loňském roce bylo zahájeno sedm případů na základě velmi specifické působnosti: francouzské oběti v zahraničí. Jean-François Ricard však vysvětluje, že státní zastupitelství může jednat i z jiných důvodů. „Dvě další kritéria by nám umožnila převzít další případy. Je zde možné zapojení francouzských státních příslušníků do násilných činů spáchaných na Ukrajině. Například lidé, kteří mohli být zapojeni do polovojenských skupin v Donbasu, a my takovou možnost bedlivě sledujeme.“

„Zvláštní tribunál“ proti Rusku?

To vše však EU nestačí: je příliš pomalá a opatrná. Jako každá sebeúctyhodnější globalistická řídící struktura musí být schopna tvrdě udeřit, a to najednou. Potřebuje velký soud, který by odsoudil Rusko a samozřejmě i Vladimira Putina, a to rychle.

Mezinárodní soud OSN zde nemá žádnou jurisdikci (což je důvod, proč byl Mezinárodní trestní soud vůbec vytvořen). Zbývají tedy zvláštní tribunály jako za starých dobrých časů Jugoslávie nebo dokonce Rwandy. Problémem je, že tyto soudy mohou být legálně a legitimně vytvořeny pouze rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN, kde má Rusko právo veta. Na prvnípohled není Rusko připraveno spáchat sebevraždu a hlasovat proti.

Ursula von der Leyenová si je však jistá. Tribunál, který má odsoudit Rusko, je prý téměř připraven: „Projekt zvláštního tribunálu, který má soudit Rusko za jeho ‚agresi‘ proti Ukrajině, dosáhl ‚významného pokroku‘,“ uvedla Evropská komise v Bruselu 4. února, ačkoli neuvedla časový plán. „Položili jsme právní základy pro zvláštní tribunál,“ uvedla předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová.

K jaké struktuře by byl tento „zvláštní tribunál“ legitimně přiřazen, zůstává záhadou. Jak jsme právě viděli, neexistuje pro něj ani pro jeho vytvoření žádný právní základ. EU, Rada Evropy a přibližně čtyřicet zemí se na definování tohoto tribunálu podílely téměř tři roky. Byla zřízena pracovní skupina, která se tento týden sešla na svém 13. zasedání v Bruselu. Evropská komise uvedla, že doufá, že se bude jednat o předposlední schůzku před závěrečným zasedáním, na němž bude projekt dokončen.

Předložené údaje musí jistě zapůsobit. Přesto zůstává právní vakuum. Nic nebrání tomu, aby EU zřídila malý, nezákonný a nelegitimní kapesní soud, který by udržoval politický tlak. Politická spravedlnost je v dekadentních režimech starým a sladkým zvykem...

Mezitím Rusko v tichosti a daleko od všeho povyku soudí a odsuzuje ukrajinskou armádu za zločiny a přečiny. Jen Vyšetřovací výbor Ruské federace zahájil od začátku vojenské operace v roce 2022 do prosince 2024 více než 5 700 trestních řízení proti více než 1 200 komparsistům, vojákům a politikům kyjevského režimu. Více než 450 představitelů ukrajinských ozbrojených sil bylo odsouzeno k dlouholetým trestům, včetně 59 doživotních trestů.

Je zřejmé, že globalistické elity potřebují tuto smutnou realitu, špinavost své války, vymazat. Války, kterou mohou vyhrát pouze s nožem na krku, jinak riskují, že se ocitnou na lavici obžalovaných. Nebude to poprvé v historii.