Jak Donald Trump objevuje umění politického vyjednávání

O obsahu jednání, která vedla Trumpova administrativa s jemenskou organizací Ansar Allah, nevíme nic a o jednáních s Íránem, Izraelem a Ruskem víme jen velmi málo. Neznáme nic víc než pár prohlášení, která nemají za cíl nám pomoci pochopit, co se děje, ale spíše udržet na distanc ty, kdo jsou proti míru, a uklidnit ty, kdo v něj doufají.

Navíc způsob vyjednávání tohoto podnikatele, který se stal hlavou státu, jako je Donald Trump, je závratný. Snaží se vyvolat nesourodé pozice a žádnou z nich neudržet, jen aby otřásl svými partnery v naději, že jim vytáhne z kapes jejich majetek. Tato metoda, která nemá nic společného s diplomacií, ignoruje základní příčiny konfliktů. Uznává pouze to, na co si každá strana stěžuje. Nakonec může vést k dohodám, které někteří signatáři v danou chvíli přijmou, ale později budou litovat.

V každém případě musíme jednat rychle. Války na Ukrajině a na Blízkém východě, i když jejich intenzita polevila, pokračují a zabíjejí a ničí. Senzační prohlášení, že ta či ona válka mohla být vyřešena během několika dní, již narazila na tvrdou realitu.

Skuteční diplomaté a skuteční bojovníci neusilují o to, aby ostatní porazili, ale aby s nimi mohli žít. Neumí vycházet s podnikateli, kteří chtějí být nejlepší, ale dokážou řešit problémy s pomocí těch, kteří chtějí vyrábět to, co je pro ostatní užitečné. Donald Trump patří k tomuto typu lidí.

Současné problémy však nejsou ruské, ale především americké. To by mohlo platit i pro Palestinu a Írán. Pokrok v ukrajinském konfliktu vyžaduje především nezměnit ruský pohled, ale řešit bezpodmínečnou podporu některých Západních „integrálních nacionalistů“, historických spojenců nacistů. Trumpovu týmu rychle došlo, že ruský požadavek „denacifikovat“ Ukrajinu není válečnou propagandou [1]. Na Ukrajině stojí několik stovek pomníků na počest spolupracovníků Říše, nemluvě o budovách a ulicích pojmenovaných po nich [2]. Čtení děl Dmytra Dontsova, zejména jeho knihy Націоналізм (Nacionalismus), je nyní povinné v ukrajinských ozbrojených silách; dílo, které je ekvivalentem Mein Kampf (Můj boj) Adolfa Hitlera [3]. Nejdůležitější kostel na Ukrajině byl zakázán, protože uznává autoritu moskevského patriarchy. Několik milionů knih bylo spáleno, protože byly napsány v ruštině, tom zlém jazyce, nebo protože jejich autory byli ruští spisovatelé, jako například Alexander Puškin (1799–1837) nebo Lev Tolstoj (1828–1910). Všechny opoziční politické strany byly zakázány a současný prezident Volodymyr Zelenskyj zakázal nové volby prodloužením výjimečného stavu, který je každé tři měsíce zakazuje.

Aby tuto otázku vyřešil, musí Donald Trump Ukrajincům něco nabídnout na oplátku. Rozhodl se zpochybnit krutost, kterou Rusko projevuje, když je si jisté, že má pravdu, což má. Západní tisk se rozhodl zaměřit pouze na pasáž, kde se americký prezident ptá, zda Vladimir Putin zešílel. Ve stejném příspěvku však také odsoudil projev Volodymyra Zelenského. Tímto způsobem přirovnal krutost ruského prezidenta k neupřímnosti ukrajinského vůdce. Je důležité si uvědomit, že zatímco emocionálně dává Ukrajincům navrch, politicky ho dává Rusům.

Ukazuje se, že patříme do civilizace, kde emoce nahradily rozum. Truchlíme s fundamentalistickými nacionalisty a věříme, že sdílíme utrpení Ukrajinců. Časem však uznáme fakta a obrátíme se proti fundamentalistickým nacionalistům, které dnes podporujeme, nebo dokonce proti Ukrajincům obecně, protože se budeme stydět za své současné postoje. Taková je historie: vždy se vracíme k postojům, na které můžeme být hrdí.

Vladimir Putin již náš obrat předvídal. Podle něj jednostranná donucovací opatření Evropské unie nevydrží. Nakonec se vrátíme ke svým bývalým láskám, kdy jsme oslavovali francouzsko-ruské přátelství. Proto zdržuje svou armádu, jejíž vojenská převaha by mu již dávno umožnila dobýt Oděsu a dokončit tak rekonstrukci staré Ruska.

O to nyní jde. Územní hranice mají malý význam ve srovnání s vztahy mezi lidmi. Materiální otázky jsou vždy druhořadé ve srovnání s individuální svobodou. Lidé žijící na Ukrajině nebudou mít problém přijmout rozdělení své země, jakmile budou osvobozeni od tlaku fašistů, kteří zmasakrovali jejich prarodiče.

Donald Trump nevěděl nic o historii Ruska a Ukrajiny, ale rychle se učí. Už nevěří západním iluzím, že Moskva chce napadnout Ukrajinu a poté zbytek Evropy. Nevěří ani iluzím Kaji Kallasové a Baltů, pro které je Rusko „vězením národů“, které musí být rozčleněno.

Podobně Donald Trump nevěděl nic o historii Izraele a Íránu, ale dozvěděl se, že revizionističtí sionisté Yitzaka Shamira zorganizovali SAVAK, politickou policii šáha Rezy Pahlavího a jeho premiéra, nacistického generála Fazlolláha Zahedího, který právě opustil britské vězení po svržení Mohammada Mossadegha [4]. Je těžké to přiznat, ale ano, strašlivá SAVAK byla organizována izraelskými Židy, „revizionistickými sionisty“, ve službách nacistického generála [5], stejně jako je těžké přiznat, že ukrajinští integrální nacionalisté zabili mnohem více svých krajanů než zahraničních nepřátel. Donald Trump a jeho vyjednavač Steve Witkoff pochopili, že v sázce na Blízkém východě není vojenská jaderná moc (i když bombu má Izrael, a ne Írán), ale druhé kolo zločinů spáchaných šáhovým režimem s diskrétní podporou některých Izraelců.

Odkazy

[ 1 ] „Kdo jsou ukrajinští integrální nacionalisté?“, autor Thierry Meyssan, překlad Roger Lagassé, Voltaire Network , 15. listopadu 2022.

[ 2 ] «Památníky nacistických kolaborantů na Ukrajině», Lev Golinkin, Foward , 27. ledna 2021.

[ 3 ] Le suprémacisme blanc : Peuples autochtones et Great Reset , Lucien Cerise, Culture et racines (2021).

[ 4 ] „SAVAK: Obávaná a všudypřítomná síla“, Richard T. Sale, Washington Post , 9. května 1977. Debakl: Americké selhání v Íránu . Michael Ledeen, Vintage (1982).

[ 5 ] „Rozpory moderního Íránu“, první část, druhá část, autor Thierry Meyssan, překlad Roger Lagassé, Voltaire Network , 4. srpna 2020.