V Pekingu se opakuje historie

Říká se že historie je učitelka života a v tomto platí naprosto přesně, opakuje se situace která vznikla v Evropě před první světovou válkou. V pozici hlavní imperialistické mocnosti, která chtěla rozšiřovat svoje území a vliv na úkor ostatních, byla tehdy Německá říše, tehdy průmyslově nejvyspělejší stát světa s nejsilnější armádou, i v době míru měla milion dobře vyzbrojených a vycvičených mužů, každý Němec tehdy musel sloužit tři roky v armádě. Německo ale bylo poměrně malé a hustě zalidněné a mělo nedostatek potravin, které se musely dovážet z ciziny. Německá vládnoucí třída byla proto přesvědčena, že potřebuji dobýt nové území, kam usídlit německé rolníky, aby byly zabezpečeny potraviny pro stále rostoucí počet obyvatel. Byly zde dvě možnosti: část německé vládnoucí elity chtěla ovládnout území v Evropě, a to na úkor Ruska, tedy zhruba v dnešním Polsku, na Ukrajině a v Pobaltí. To znamenalo spojit se s Rakouskem a s Velkou Británií a napadnout Rusko a po válce si rozdělit část ruského území. Druhá část německých elit měla naopak zájem o britské kolonie, a měla za to, že Říše by se spíše než do Východní Evropy měla rozšiřovat do Afriky, do Austrálie a podobně. To znamenalo spojit se s Ruskem proti Anglii a Francii a poté co by je porazili, si rozdělit jejich kolonie. Obojí bylo teoreticky možné, protože německy císař měl přátelské vztahy jak s britskou královskou rodinou, tak s ruskou carskou rodinou, naopak Rusko a Velká Británie byly dlouhodobě úhlavní nepřátelé, protože londýnští bankéři chtěli ovládnout ruské přírodní zdroje a ani se tím příliš netajili. Spojení s jednou nosností proti druhé, tedy bylo dobře možné a pravděpodobně by válka v takovém případě skončila německým vítězstvím. Německé vládnoucí elity se však nedokázaly rozhodnout kterou cestou se vydat, a proto Němci ve spolupráci s Rakouskem zahájili na začátku 20 století otevřeně nepřátelskou politiku vůči Rusku a zároveň začali budovat obrovské loďstvo, což bylo pro Anglii smrtelné nebezpečí; britské armáda totiž byla slabá, složená převážně z Indů a dalších koloniálních národů a jejím účelem bylo udržovat kolonie v područí, nikoliv obrana Anglie, na to sloužilo královské námořnictvo, které bylo zdaleka nejsilnější na světě. Pokud by ale Německo, které mělo mnohem silnější pozemní vojsko, mělo i námořnictvo srovnatelné síly jako Anglie, pak by se německá armáda mohla v Anglii kdykoliv vylodit a snadno Anglii porazit. Toto nebezpečí vedlo britskou vládnoucí elitu, aby se tváří v tvář německému nebezpečí spojilo se svým dosavadním úhlavním nepřítelem – Ruskem, které sice mělo také silnou armádu, ale nemělo velké válečné loďstvo, a proto Anglii nemohlo ohrožovat. Tak vznikla Dohoda (Entente) – obranná aliance Velké Británie, Francie a Ruska. Německo se tak neschopností své zahraniční politiky dostalo do situace, kdy se proti němu spojila velká část světa, a proto první světovou válku nemohlo vyhrát.

V podobné situaci se o 100 let později ocitly Spojené státy a američtí politici udělali stejné chyby jako kdysi němečtí politici, protože se nemohli rozhodnout, jestli hlavním soupeřem bude Rusko, jak prosazovali demokraté za Obamy a Bidena, a nebo hlavním soupeřem bude Čína, jak prosazoval Trump. Tím že v roce 2014 rozpoutali ukrajinský majdan, a tedy zahájili hybridní válku proti Rusku, a o tři nebo čtyři roky později se znepřátelili s Čínou, donutili Čínu a Rusko se spojit a nyní Trump donutil Indii, aby se spojila s nimi. Politická elita USA si ve své nadutosti a přezíravosti ke zbytku světa neuvědomila, že Indie se nenechá pokořit. I zde by Trumpovi pomohlo, kdyby znal historii, protože cla jsou pro Indii citlivá otázka, v době britské nadvlády (1857-1947) Britové vykořisťovali Indii právě prostřednictvím cel, indické státy a provincie měly samosprávu a vybrané daně zůstávaly v Indii, ale kvůli clům, které stanovil britský parlament, museli Indové nakupovat předražené a nekvalitní britské zboží a svoje zboží museli prodávat do Anglie pod cenou a nemohli obchodovat s nikým jiným, protože cla byly nejen na dovoz ale i na vývoz. Proto se dalo těžko předpokládat, že si Indové nechají líbit, aby se to opakovalo, jen s tím rozdílem, že Británii vystřídají USA. Proto se spojili s Ruskem, Čínou, Iránem a dalšími zeměmi ohrožovanými Kolektivním Západem a pod názvem BRICs a Šanghajská smlouva (asijská část BRICs) vznikla nová Dohoda.

Tak jen doufejme, že to nepovede ke stejným následkům, jako v roce 1914, protože od té doby se jedna věc přece jen změnila, a to že existují jaderné zbraně a 3. světovou válku by na rozdíl od té první a druhé nevyhrál nikdo. A to snad nebude ani jedna ani druhá strana riskovat. Proto spíše než třetí světová válka bude druhá studená válka, ale tentokrát ji podle všech předpokladů Kolektivní Západ prohraje, protože zatímco za „první“ studené války 1948 až 1989 měl Západ v převahu v lidských i materiálních zdrojích a navíc měl schopnější elity, tentokrát má zjevnou převahou východ a v čele východních států stojí mnohem schopnější státníci, než ti šílenci kteří ovládají Evropu.