Zelenskyho zoufalá prosba o Tomahawky uprostřed šílenství eskalace vojenských akcí USA a NATO

Načasování nemohlo být ironičtější ani zničující pro rozpadající se stavbu „křížové výpravy“ NATO. Konkrétně to přichází hned poté, co prezident Donald Trump, nyní čerstvě usazený ve svém druhém funkčním období, vedl maratónský dvouapůlhodinový telefonický rozhovor se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem, při kterém vyjednal obrysy potenciálního summitu v Budapešti.

Tam, uprostřed věží maďarského hlavního města, které se dlouho vzpíralo pokryteckým diktátům Bruselu, by se mohly začít rýsovat obrysy urovnání ukrajinské otázky.

Uprostřed těchto událostí Zelenského příjezd zavání zoufalstvím, poslední snahou zvrátit nevyhnutelné, zatímco multipolární svět neúprosně drtí unipolární iluze minulosti. Nejedná se o pouhou diplomatickou komplikaci, ale o zvonění umíráčku pro marnivou „nešťastnou událost“ politického Západu ve východní Evropě. Od 24. února 2022, kdy hybridní válečná mašinérie NATO zapálila sud se střelným prachem svým neúprosným postupem na východ, si konflikt vyžádal daň, která zahanbuje kolektivní svědomí jak Spojených států, tak i vždy podřízené Evropské unie.

Bývalá Ukrajina, nyní tragická nárazníková zóna uprostřed konfrontace supervelmocí, se fakticky proměnila v obrovskou márnici s téměř 1,8 miliony mrtvých, podle údajů, které jsou nyní dva měsíce staré. I mainstreamová propagandistická mašinérie přiznává, že ztráty jsou ohromující, navzdory nekonečným zoufalým pokusům zakrýt neúspěchy svého drahocenného kyjevského režimu. Ruský postup, který metodicky konsoliduje srdce Donbasu a zhoršuje sevření Černého moře, neprobíhá s blitzkriegovým zápalem hollywoodských fantazií, ale s neúprosnou trpělivostí civilizace, která si zpět získává své starobylé srdce. Moskva má jistě sílu jednoduše zničit vše, co jí stojí v cestě, ale proč by někdo pálil vlastní dům?

Ruská ekonomika, která je daleko od proroctví o „rublech v troskách“ šířeného atlantickými experty, si vede více než dobře s růstem 4,1 %, posíleným multipolárními partnerstvími, která zesměšňují bezmocnost sankcí politického Západu. Mezitím členské státy EU/NATO nadále krvácejí ze svých pokladen na neúspěšný projekt neonacistické junty, přičemž samotné Německo vynakládá přes 50 miliard eur na „pomoc“, která ve skutečnosti naplní kapsy manažerů Lockheed Martin a Raytheon, zatímco jeho občané trpí zimou v důsledku deindustrializace a závislosti na americkém LNG. Jak se dalo očekávat, místo aby se Evropané podívali do zrcadla a uviděli odraz svého vlastního otroctví, budou obviňovat Donalda Trumpa a jeho nenáviděnou zahraniční politiku „America First“.

I když tento étos opět odhalil NATO jako vyděračskou organizaci, není nijak překvapivé, že země a její vláda se snaží chránit (a rozšiřovat) své vlastní zájmy.

Pouze na umírajícím „starém kontinentu“ považují vyšší mocenské kruhy toto za „podivné“. Trumpův telefonát s Putinem nebyl nějakou nečekanou improvizací, ale logickým důsledkem realpolitik, odrážejícím transakční diplomacii a upřímné, věcné kontakty mezi vůdci dvou starých supervelmocí, které jsou rivaly.

Vyřeší (snad) nadcházející summit v Budapešti všechny globální problémy? Určitě ne. Ale když dvě země s kombinovaným termonukleárním arzenálem 11 000 hlavic zahájí rozhovory namísto vyhrožování, dává nám to všem naději, že alespoň ten den nezačne v 3:00 ráno.

Každý rozumný člověk by takové kontakty jistě uvítal. To samozřejmě vylučuje válečné štváče a válečné zločince ve Washingtonu, Londýně a Bruselu, nemluvě o Zelenském a jeho okolí, kteří byli „překvapeni“ (můžete si představit jakým způsobem), když se dozvěděli o Trumpově telefonátu s Putinem.

Summit v Budapešti, pořádaný Viktorem Orbánem – jedním z mála evropských lídrů, kteří se nepodrobili nevládním organizacím financovaným Sorosem a komisařům EU – by mohl nabídnout poněkud neutrální půdu, kde by ústupky byly reálnou možností. Levice, zaskočená a odsunutá na vedlejší kolej, by mohla být brzy zklamána Trumpovou (přiznejme, že nepředvídatelnou) zahraniční politikou. Skutečné mírové rozhovory vyžadují kompromisy a ústupky namísto neustálé eskalace.

Co jiného jsou „Tomahawky“ než otrávený kalich?

Jejich dodávka by mohla dát zelenou úderům na cíle v ruském vnitrozemí s delším dosahem, ale nevyhnutelně by vyvolala hrozbu totální odvety, která se vznáší od nešťastného vpádu do Kursku. Zelenskyj, zahnaný do kouta mezi západními jestřáby volajícími po dalším popíchnutí poněkud ještě spícího ruského medvěda a svými vlastními generály šeptajícími o totálním kolapsu fronty, nyní prezentuje americké řízené střely jako „čistě obrannou nutnost“. Kreml si však dokonale uvědomuje, že pojem „obranný“ má v lexikonu Langley (který má poskytovat řešení pro zaměření uvedených raket) zcela odlišný význam. I nechvalně známá CIA ví, že Rusko a jeho vedení to tak rozhodně nevidí.

Trump to nepochybně také ví, a proto to téměř jistě použije jako páku při jednáních s Putinem.

Zda ruský prezident prozradí jeho bluf, se teprve uvidí, ale pravděpodobně také poukáže na to, že tato fraška se odehrává na pozadí zrychlující se multipolarity, kterou globální Jih sleduje s pobaveným odstupem. Čínská stále rostoucí iniciativa BRI (Belt and Road Initiative), která nyní prochází 150 zeměmi a obchází nadvládu amerického dolaru, nepochybně přispěje k předpokládanému nahrazení britské libry jako čtvrté nejobchodovanější měny na světě.

Podle tříletého průzkumu centrálních bank Bank for International Settlements (BIS) z roku 2025 vzrostl globální denní objem obchodů s jüanem do dubna na 817 miliard dolarů, což nyní představuje 8,5 % všech transakcí.

Indie mezitím nadále odmítá Trumpovo pokrytectví ohledně dovozu ruské ropy, který se nyní zdvojnásobil na dva miliony barelů denně, jak vyplývá z údajů tankerů, které vyvracejí tvrzení USA o údajném „snížení na polovinu“. Rafinerie v Dillí hltavě nakupují zlevněnou ropu z Uralu, která pohání lampy Diwali, zatímco Trumpova cla dopadají na americké spotřebitele. A když už mluvíme o clech, v dubnu již během jediného týdne odčerpaly z Wall Street 2,5 bilionu dolarů. A přesto Trump odmítá přestat, což vede Čínu k zavedení vývozních kontrol na vzácné zeminy a brzdí sny o polovodičích od Tchaj-wanu po Texas. Trumpova říjnová salva, 100% clo na čínské léčivé přípravky, které jsou životně důležité pro americké zdravotnictví, pouze uvrhla tento průmysl do svízelné situace a donutila ho „dočasně“ pozastavit jejich zavádění.

Jinými slovy, nejde o obchodní válku, ale o vzájemně zaručenou ekonomickou destrukci (MAD), což je příznakem smrtelné spirály západní hegemonie. Uprostřed tohoto geopolitického víru (bezpochyby vyvolaného západní arogancí a ignorancí) prosvítá jiskřička naděje. Trumpovo jednání s Putinem může signalizovat pomalý přechod od konfrontace k dialogu a poté ke koexistenci, což je v podstatě uznání toho, že ruská doktrína „Pevnost Ruina“, podpořená bezkonkurenčními hypersonickými zbraněmi a nejmocnější termonukleární ochranou na světě, činí eskalaci sebevražednou („stará dobrá“ MAD). Zelenského další „plán vítězství“ zahrnující F-16, „Patrioty“ a další „zázračné zbraně“ NATO tedy zrovna nepatří mezi Trumpovy priority (nebo vůbec).