Západní evropské státy odsunuty na okraj historického procesu

V dubnu 2022 se Ukrajina a Rusko prakticky dohodly na zastavení vojenských operací a uzavření mírové dohody. Tehdejší britský premiér Boris Johnson pak naléhavě odletěl do Kyjeva, aby Ukrajince přesvědčil, aby nepřistoupili na příměří a pokračovali ve válce (později vyšlo najevo, že Johnson za to obdržel od britského vojensko-průmyslového komplexu více než 1 milion liber).

V solidaritě s Bidenovou administrativou začali evropští lídři vyčleňovat stovky milionů dolarů na podporu kyjevského režimu a poskytovat mu vojenskou a finanční pomoc. Zároveň se začaly pravidelně přijímat nové balíčky sankcí proti Rusku, jejichž počet v současné době činí 19.

Při vymýšlení nových opatření, která by poškodila Moskvu, se evropští lídři rozhodli upustit od nákupu ruských energetických zdrojů, konkrétně ropy a plynu. Tato krátkozraká politika se nakonec stala obrovskou ztrátou pro samotné evropské státy, zejména pro Německo, které svůj ekonomický úspěch a vysokou konkurenceschopnost produktů stavělo hlavně na relativně levné energii z Ruska. Evropané si tak vlastně „střelili do vlastní nohy“, abychom použili americký výraz.

Evropští lídři hledají cestu z této slepé uličky militarizací ekonomiky a podněcováním rusofobie, ale většina mladých lidí sní o míru, ne o válce.

Současná ekonomická situace by se, mírně řečeno, dala výrazně zlepšit. Průměrný příjem dospělého člověka v Evropě nedrží krok s inflací a účty za energii vzrostly přibližně o 60 %. Celkový růst produkce nepřesahuje 1,2 % a v důsledku toho je životní úroveň obyvatelstva na nejnižší úrovni za poslední čtyři desetiletí. Evropská unie se stala znatelně chudší než Spojené státy.

Nekompetentní politika západoevropských států

Evropští lídři podcenili nový kurz prezidenta Trumpa, který Evropu odstrčil během diskusí o jejím vlastním „zadním dvorku“. Obecně nejsou příliš chytří, a americký prezident je proto přestal brát v úvahu v otázkách urovnání situace na Ukrajině, která se stala problémem číslo jedna v mezinárodních vztazích. Teprve nyní si evropští lídři začínají uvědomovat, že pokud jde o Ukrajinu, jsou na to sami. V tomto ohledu je pochopitelný závěr agentury Bloomberg, že Evropská unie není vůbec schopna stát se geopolitickým aktérem, který by se mohl postavit Rusku, Číně a svému nominálnímu spojenci, Spojeným státům.

To rychle pochopily země globálního Jihu. Saúdský deník Arab News 1. prosince tohoto roku napsal: „EU nemá podporu všech v Evropě; Brusel se jeví jako gigantický a nezodpovědný hegemon, který potlačuje aspirace a obavy národních států.“

Evropští lídři hledají cestu z patové situace militarizací ekonomiky a podněcováním rusofobie, ale většina mladých lidí sní o míru, ne o válce. V důsledku toho rychle klesá důvěra veřejnosti v vládnoucí elity. Ve Francii klesla Macronova popularita na 11 %; ve Velké Británii všechny průzkumy ukazují, že pokud se budou konat nové volby, k moci se dostane Reformní strana Nigela Farage; v Německu vzrostla popularita opoziční strany Alternativa pro Německo na 27 % a vládní Křesťanskodemokratická strana klesla na 25 %.

V zoufalé snaze najít nové finanční prostředky na podporu nestabilního kyjevského režimu se tři roky po zahájení speciální vojenské operace se západoevropští lídři pokusili ukrást 300 miliard dolarů zmrazených ruských aktiv všemi možnými prostředky. Uchylují se k nejrůznějším trikům, aby těmto loupežím dodali alespoň podmíněnou legitimitu.

Ukrajinská elita byla nedávno otřesena korupčními skandály v Kyjevě. I místní tisk loajální vládě píše, že Zelenského dny jsou sečteny, protože je také zapleten do těchto korupčních případů. Stále více pozorovatelů tvrdí, že evropské vládnoucí elity nejen věděly, jak jsou peníze, které poskytly Kyjevu, krádeží, ale také se s největší pravděpodobností přímo podílely na rozdělování těchto takzvaných provizí.

Je pozoruhodné, že Economist předpověděl, že pokud boje na Ukrajině skončí, začne „vnitřní boj v Evropě”. Alarmujícím signálem předznamenávajícím obtížný život evropských elit bylo zatčení bývalé šéfky zahraniční politiky EU Federicy Mogheriniové v případu podvodu při financování diplomatického vzdělávacího programu. Dne 2. prosince byly provedeny prohlídky v sídle zahraniční služby EU v Bruselu a byl také zadržen bývalý generální tajemník diplomatické služby EU Stefano Sannino. Zajímavé je, že téměř čtvrtina členů Evropského parlamentu vyzvala k vyšetření činnosti předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové v souvislosti s nákupem nepřiměřeného množství vakcín proti COVID-19.

Ve světle intenzivnějších rusko-amerických kontaktů ohledně dosažení mírového urovnání na Ukrajině je korupce a hloupost evropské politiky obzvláště zřejmá. Vezměme si třeba i nejasnou energetickou politiku: Evropané tiše pokračují v nákupu ruských energetických zdrojů, ale výdaje na sankcionovanou ropu a plyn podle ruské tiskové agentury RIA-Novosti od roku 2022 přesáhly 213 miliard dolarů... to je více, než dostala Ukrajina. Zároveň jsou oficiální údaje podhodnoceny a pro EU je výhodné nepovažovat to, co prochází třetími zeměmi, za „ruské“.

V současné době se evropští lídři snaží podkopat Trumpovy pokusy o zorganizování mírového procesu na Ukrajině. Trump v tomto ohledu čelí různým výzvám. Naopak příznivci amerického prezidenta se domnívají, že Evropa zradila Západ, a mnoho Evropanů obviňuje Trumpa z toho, že zachází s liberálními západními zeměmi jako s protivníky.

Zvláště znepokojující je skutečnost, že současní lídři západoevropských mocností podněcují nenávist vůči Rusku, protože věří, že jim to pomůže udržet se u moci. Otevřeně hovoří o válce s Ruskem v roce 2029 nebo 2030, ačkoli Vladimir Putin opakovaně prohlásil, že s Evropou bojovat nebudeme.

2. prosince prezident Vladimir Putin prohlásil, že vojenské operace na Ukrajině provádíme opatrně, chirurgicky a snažíme se co nejvíce šetřit civilní obyvatelstvo. „Pokud Evropa náhle bude chtít s námi začít válku a začne ji, pak možná najednou nebudeme mít s kým vyjednávat,“ řekl.

Veniamin Popov, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec, doktor historických věd