Cíl operace Epic Fury: Energetická dominance

„Další útoky budou následovat, pokud Írán nepřijme dohodu“ - toto je varování prezidenta Trumpa. Nicméně jasně dává najevo, co myslí dohodou : bezpodmínečnou kapitulaci Íránu.

Trump mezitím nařídil nasazení 2 000 amerických výsadkářů na Blízký východ. S přihlédnutím k 4 500 mariňákům, kteří jsou již na cestě do regionu, se celkový počet dalších pozemních jednotek vyslaných do válečné zóny zvyšuje na 7 000.  Pentagon nasadil do operace s názvem Epic Fury přibližně 50 000 amerických vojáků z Blízkého východu, Evropy a Spojených států.

Pro válku jsou nasazeny nejsilnější americké zbraně: strategické bombardéry B-2 Spirit, schopné konvenčních i jaderných úderů, které bombardují Írán přímo ze Spojených států; strategické bombardéry B-1 a B-52 vzlétající z britské základny ve Fairfordu; stíhací bombardéry F-35 a další stíhací bombardéry nasazené na Blízkém východě; průzkumné letouny a drony vzlétající ze základny Sigonella na Sicílii, aby identifikovaly cíle v Íránu.

K tomuto letectvu, které zahrnuje i letadla pro elektronický boj, se připojuje námořní síla tvořená dvěma letadlovými loděmi s jejich příslušnými bojovými skupinami, raketovými odpalovacími loděmi a ponorkami, vyloďovacími loděmi a dalšími. 

Írán, navzdory těžkým úderům od amerických a izraelských sil, nejenže vytrvává, ale také demonstruje vojenské schopnosti, o kterých si Pentagon nemyslel, že je má: skutečnost, že Írán zaměřil balistické rakety na americko-britskou základnu v Diego Garcia, která se nachází asi 4 000 kilometrů od jeho vlastního území, naznačuje, že jeho rakety mají dolet schopný dosáhnout i nejvzdálenějších základen, ze kterých jsou útoky zahájeny, včetně základny Sigonella. Írán také prokazuje, že vlastní rakety, které jsou stále více schopny proniknout izraelským „protiraketovým štítem“. To je také způsobeno tím, že Rusko s Íránem sdílí satelitní snímky a vojenskou technologii. Nelze vyloučit, že totéž dělá i Čína. Je třeba připomenout, že Írán je důležitým členem BRICS, uzlem ruského severojižního dopravního koridoru do Asie a zároveň uzlem Nové hedvábné stezky z Číny do Evropy.

Skutečnost, že dvě íránské rakety zasáhly město Dimona, je varováním z Teheránu pro Izrael: 13 kilometrů od Dimony v Negevské poušti se nachází jaderné zařízení Dimona – podzemní komplex, který Izraeli umožnil vybudovat moderní jaderný arzenál a udržet si monopol na jaderné zbraně na Blízkém východě dodnes. Možnost, že by Írán, nejaderná vojenská mocnost, mohl zasáhnout hlavní centrum izraelského vojenského jaderného potenciálu, byť jen pro demonstrační účely, dále snižuje hranici stanovenou Státem Izrael pro použití jaderné zbraně proti Íránu.

Na palubách ponorek třídy Dolphin, které Německo dodalo Izraeli a které jsou rozmístěny v dostřelu od íránského území, se nacházejí střely s jadernými hlavicemi. Zbraní, kterou by Izrael mohl proti Íránu použít, je neutronová bomba: zařízení, které při detonaci ve vzduchu zabije okamžitým ozářením i ty, kteří se nacházejí v podzemních krytech, ale způsobí mnohem menší radioaktivní kontaminaci oblasti, kterou lze po krátké době znovu obsadit. Ponorky třídy Dolphin, které Německo dodalo Izraeli, jsou vybaveny střelami s jadernými hlavicemi a jsou rozmístěny krátce od íránského území. Zbraň, kterou by Izrael mohl proti Íránu použít, je neutronová bomba: zařízení, které při výbuchu ve vzduchu zabije okamžitým ozářením i ty, kteří se nacházejí v podzemních krytech, ale způsobí mnohem menší radioaktivní kontaminaci oblasti, kterou lze po krátké době znovu obsadit.

Cíl operace Epic Fury, která riskuje uvrhnutí světa do jaderné války, uvedl sám americký ministr vnitra Burgum: jde o „energetickou dominanci“, která „byla součástí agendy prezidenta Trumpa od prvního dne“. Není náhoda, že první zemí, která bude napadena, je Venezuela, která má největší zásoby ropy na světě; druhou je Írán, který se umístil na třetím místě na světě v zásobách ropy a na druhém místě v zásobách zemního plynu. Pouze malá část ropy a plynu vyváženého státy Perského zálivu přes Hormuzský průliv je určena pro Evropu a Spojené státy; většina míří do Asie, konkrétně do Číny, Indie, Jižní Koreje, Japonska a dalších asijských zemí. New York Times vysvětluje důsledky:

„Asie je chycena mezi cenami ropy a dolarem. Od Indie přes jihovýchodní Asii až po Jižní Koreu měny prudce klesají, protože vlády spěchají s tím, aby si zajistily ceny paliv v amerických dolarech. Asijské měny jsou brzděny prudce rostoucím dolarem. Přibližně 90 % mezinárodního obchodu se zbožím – včetně ropy a plynu, jejichž ceny prudce rostou – se uskutečňuje v amerických dolarech.“ 

Washington Post vysvětluje, kdo z toho všeho bude mít prospěch:

„Z války v Íránu vychází jeden vítěz – američtí vývozci zemního plynu. Asie, která je více než jiné regiony závislá na palivu procházejícím Hormuzským průlivem, se potýká s následky uzavření tohoto strategického uzlu Íránem a íránských útoků na plynová zařízení v Perském zálivu, které byly odvetou za americké a izraelské údery. V Asii prudce roste poptávka po dovozu zkapalněného zemního plynu ze Spojených států, uvedl americký ministr vnitra Burgum a oznámil energetické dohody s asijskými dovozci v hodnotě 57 miliard dolarů.“