Rozpad multilaterálního práva a zmatek na bojištích

Prezident Spojených států amerických Donald Trump nejprve prohlásil, že se „vážně zvažuje úplné zničení oblastí a jistá smrt skupin lidí, které dosud nebyly považovány za možné cíle“ (S/2026/141).

Poté 7. dubna 20261 veřejně a výslovně pohrozil zničením íránské civilizace, čímž porušil článek 2.4 Charty OSN.

Tímto činem se prezident Spojených států postavil mimo civilizaci. Jestliže existuje základní princip mezinárodního práva, a to od haagské konference v roce 1899, pak je to ten, že signatářské státy se nesmí chovat jako barbaři.

Svou hrozbu sice nesplnil, ale s nevídaným násilím úmyslně zničil civilní cíle.

Nejprve se podílel na vraždě duchovního vůdce milionů šíitů, ajatolláha Alího Chameneího (S/2026/109). Poté zničil sportovní areály Azadi a Besat, vodní park Azadegan, stadion Shahidan Esmaeili a sportovní halu Shahid Eskandarloo v Teheránu (OSN S/2026/130). Poté základní školu v Minabu. Následně zaútočil na budovy Červeného půlměsíce, nemocnice Gandi, Motahari a Khatam v Teheránu a nemocnici Abouzar v Ahvazu (S/2026/111). Bombardoval několik skladů paliva v Teheránu, čímž uvolnil do ovzduší velké množství uhlovodíků, včetně oxidů síry a dusíku, což způsobilo kyselé deště, smrt mnoha přeživších z plynových útoků během irácko-íránské války a obrovské požáry (S/2026/149).

Bombardoval kulturní památky, jako je palác dynastie Kadžárovců, Golestán (S/2026/180). A pravděpodobně omylem bombardoval kanceláře UNESCO a WHO (S/2026/269) a dokonce i íránský Pasteurův institut (S/2026/279).

Jelikož jeho násilí nezná hranic, ačkoli tvrdil, že bojuje proti atomovému nebezpečí – již jsme podrobně vysvětlili, že od roku 1988 neexistuje žádný íránský vojenský jaderný program –, čtyřikrát bombardoval civilní jadernou elektrárnu v Bushehru, čímž riskoval zničení chladicího systému a šíření radiace do všech vod v regionu.

Nyní již obyvatelé Blízkého východu nevěří, že je OSN chrání a že jim Spojené státy mohou přinést mír.2

Obyvatelé Perského zálivu, kteří přijali americké vojenské základny na svém území, aby je chránily, se na vlastní kůži přesvědčili, že byli oklamáni. Jejich američtí hostitelé využili jejich území k vedení války proti perské civilizaci a proměnili je tak v terče legitimního odporu Íránu.

Zmatek, který se za posledních pět týdnů rozvinul, ukázal, že multilateralismus může být v rozporu s mezinárodním právem. Aby se ochránily, vydaly státy Perského zálivu řadu multilaterálních prohlášení: v Radě pro spolupráci v Perském zálivu3, v Arabské lize4, v Mezinárodní námořní organizaci5. Nakonec zjistily, že mezinárodní právo jim dává za vinu: jsou spoluzodpovědné za americkou agresi páchanou z jejich území. Tento zmatek dosáhl svého vrcholu přijetím rezoluce Rady bezpečnosti č. 2817, při kterém se dva členové zdrželi hlasování a která dne 11. března 2026 ignorovala rezoluci Valného shromáždění č. 3314, přijatou jednomyslně a bez hlasování dne 14. prosince 1974. Je zřejmé, že OSN, jak ji známe, bude muset být zásadně reformována nebo rozpuštěna.6

Zmatek se nyní týká Hormuzského průlivu. Ponechme stranou období války, během něhož Írán uzavřel průliv pro lodě mocností, které na něj útočí (Izrael, Spojené státy a Spojené království), jakož i pro lodě zemí, které jim umožňují využívat své území k páchání agrese (Německo a Itálie, Jordánsko, státy Perského zálivu). Na Západě panuje shoda v názoru, že v době míru nemůže v průlivu nikdo diktovat své zákony. To však není tak jednoznačné: vody Hormuzského průlivu jsou ománskými a íránskými teritoriálními vodami, nikoli vodami mezinárodními. Vzhledem k hloubce průlivu se jeho průjezd v zásadě odehrává spíše na ománské straně než na íránské.

Obě země se mohou legitimně domluvit a požadovat mýtné, jako je tomu v případě Suezského a Panamského průplavu, i když se zde jedná o přírodní úžinu7. Nemohou však bránit tomu, aby světová lodní doprava „neškodně“ proplouvala jejich vodami, tím spíše, že kontrolují přístup do Perského zálivu. Až na to, že ropné tankery představují v případě ztroskotání se svými extrémně znečišťujícími náklady skutečné nebezpečí.

Příklad Suezského průplavu není bezvýznamný: v roce 1956 se britské a francouzské impérium, s vojenskou podporou koloniálního státu Izrael, pokusily převzít kontrolu nad Suezským průplavem, který egyptský prezident Gamál Abdel Násir právě znárodnil. Tato operace skončila fiaskem. Znamenala konec obou koloniálních impérií a odhalila francouzsko-britskou alianci s Izraelem – kterou Charles De Gaulle rozbil během šestidenní války. Krize v Hormuzském průlivu by zase mohla znamenat konec amerických ambicí ve „zbytku světa“.

Vyvstává další otázka: pokud bude Ománu a Íránu povoleno vybírat mýtné, jak zajistit, aby jeho výše nebyla prohibitivní, a v jaké měně bude hrazeno? V této souvislosti Írán uvažoval o platbě v juanech, zatímco Spojené státy, lpící na nadvládě dolaru, by chtěly, aby se platilo v dolarech, nebo v případě, že to nebude možné, v Trump coin ($Trump), kryptoměně americké prezidentské rodiny a emirátské královské rodiny Al-Zayed.8

V případě, že by to nebylo v dolarech, ropné společnosti by se připravovaly na opuštění této měny. Ta však již není založena na ekonomice Spojených států, ale na jejich roli na světovém trhu s uhlovodíky. Tento obrat by tedy byl pokračováním války proti „Velkému Satanovi“.

12. dubna zveřejnil prezident Trump zprávu na X: „Od této chvíle zahájí námořnictvo Spojených států, nejkrásnější na světě, proces BLOKOVÁNÍ všech lodí, které se pokusí vplout do Hormuzského průlivu nebo z něj vyplout. V určitém okamžiku dosáhneme principu „VŠICHNI BUDOU MOCT VSTOUPIT, AŽ VŠICHNI BUDOU MOCT VYSTOUPIT“, ale Írán tomu zabránil tím, že jednoduše řekl: „Někde tam může být mina“, o které nikdo kromě nich neví. Je to GLOBÁLNÍ VYDÍRÁNÍ a představitelé zemí, zejména Spojených států amerických, se nikdy nenechají vydírat. Rovněž jsem požádal naše námořnictvo, aby v mezinárodních vodách vyhledávalo a zastavovalo všechny lodě, které zaplatily Íránu mýtné. Nikdo z těch, kdo zaplatili nelegální mýtné, nebude mít bezpečný průchod na volném moři».9

Donald Trump, který neví, co dělat, sám blokuje Hormuzský průliv, zatímco Anglosasové prosazují svobodu pohybu a obchodu od roku 1837 – konec tedy dogmatu „volného obchodu“! – Je však pravda, že Jacksonovci nejsou globalisté.

Na tom nezáleží: Donald Trump již zradil své voliče tím, že před měsícem a půl zahájil tuto válku. Dnes zrazuje své předchůdce. Jsme svědky sebevraždy Spojených států.

Odkazy

[ 1 ] „@realDonaldTrump“, Truth Social , 6.–7. dubna 2026.

[ 2 ] „Amerika ztratila arabský svět. Války v Gaze, Íránu a jinde potopily reputaci Washingtonu – možná nadobro ,“ Amaney A. Jamal a Michael Robbins, Foreign Affairs, 7. dubna 2026.

[ 3 ] „Prohlášení Rady pro spolupráci v Perském zálivu“, Voltaire Network , 1. března 2026.

[ 4 ] „Prohlášení Arabské ligy odsuzující íránské útoky na bezpečnost států Perského zálivu a Jordánska“, Voltaire Network , 1. března 2026.

[ 5 ] „Usnesení Rady IMO o Hormuzském průlivu“, Voltaire Network , 19. března 2026.

[ 6 ] „Mezinárodní právo nebo zahraniční vojenské základny: je třeba se rozhodnout“, Thierry Meyssan, Voltaire Network , 7. dubna 2026.

[ 7 ] „Mohou Amerika a Írán dosáhnout příměří?“, Ellie Geranmayeh, Foreign Affairs , 27. března 2026.

[ 8 ] „‚Špionážní šejk‘ koupil tajný podíl ve společnosti Trump,“ The Wall Street Journal, 31. ledna 2026.

[ 9 ] „@realDonaldTrump“, Truth Social , 12. dubna 2026.[ 1 ] „@realDonaldTrump“, Truth Social , 6.–7. dubna 2026.