Írán–USA: Rozpad strategického limba

Nic není „roztříštěné“ (kromě psychiky Baboon of Barbaria). Samozřejmě existují různé koncepční přístupy a živá celonárodní veřejná debata. Ale na nejvyšší rozhodovací úrovni je celý systém silně sjednocený.

Za prvé, jedná se o zcela nový systém, který prochází úplnou transformací. V jádru rozhodování máme vznikající kvarteto zaměřené na bezpečnost: šéf IRGC Ahmad Vahidi; předseda parlamentu Ghalibaf; tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti Mohammad Zolghadr; a tajemník Rady pro účelnost Mohsen Rezaee.

Tento imperativ zaměřený na bezpečnost koexistuje s předchozím hybridním uspořádáním, jehož příkladem jsou „reformisté“, mezi něž patří prezident Pezeshkian a ministr zahraničí Araghchi.

Z 13 členů Nejvyšší rady národní bezpečnosti jsou pouze 2 „reformisté“.

A nade vším stojí rozhodující autorita vůdce ajatolláha Mojtaby Chameneího – tradičně velmi blízkého IRGC.

To vše je nepochopitelné pro propagandisty Epsteinova syndikátu nebo pro nějakého druhořadého saúdského „odborníka“, který šíří fantazii o „revolučním puči“, který IRGC využilo k tomu, aby uvalilo na Ghalibafa, Pezeshkiana a Araghchiho domácí vězení.

Jak na diplomatické, tak i na vojenské úrovni byl Teherán velmi jasný, znovu a znovu. Žádné vyjednávání s Pirátskou říší pod námořní blokádou – což je ve skutečnosti válečný akt. Žádné vyjednávání, zatímco jsou napadány jejich lodě – což je de facto porušení příměří.

Ministr zahraničí Araghchi byl přímo k věci. Takže ještě jednou: žádné zrušení námořní blokády, žádné vyjednávání.

Írán ne(kurziva moje) neustoupí. Ať to stojí cokoli. Odpovědnost za zničení globální ekonomiky leží výhradně na Barbaříi.

Nelegální blokáda a koncept „neškodného průjezdu“

„Strategie“ vyjednávání Paviána z Barbaříe – prolezlá demencí a nenávistí – je založena na třech primitivních principech: maximální tlak; nekonečné lhůty; a nekonečné hlasité výhrůžky zničením íránské infrastruktury.

V období před možným Islamabádem 2 se tedy Teherán rozhodl pro strategické mlčení. Teherán paviána z Barbarie po celou dobu ignoroval. Zmatený musel zjevně ustoupit – a to ve velkém stylu. Nyní nestanovuje další lhůty. Nevyhrožuje zničením civilní infrastruktury. Velkou otázkou je, co se stane s námořní blokádou.

Článek 3(c) rezoluce Valného shromáždění OSN č. 3314 (Definice agrese) jde přímo k jádru věci: „Blokáda přístavů nebo pobřeží jednoho státu ozbrojenými silami jiného státu“ se kvalifikuje jako akt agrese.

Jedná se tedy o jasné porušení příměří.

To, co Teherán dělá, pokud jde o průjezd Hormuzským průlivem, je úplně jiná věc.

Írán neblokoval žádné zahraniční přístavy ani nevyhlásil plošnou blokádu. Uvalil mýtné na nepřátelská plavidla proplouvající průlivem, který vede přes jeho vlastní teritoriální vody.

To je z hlediska práva na sebeobranu – v reakci na jednostranný, nelegální ozbrojený bleskový útok imperiální supervelmoci – naprosto zákonné.

Navíc v souladu s Ženevskou úmluvou o teritoriálních vodách a přilehlé zóně z roku 1958 a svou vlastní vnitrostátní legislativou (Zákon o námořních oblastech Islámské republiky Írán z roku 1993) Írán vždy zdůrazňoval, že právo na „neškodný průjezd“ se nevztahuje na plavidla, která ohrožují jeho bezpečnost.

Hormuz je definicí strategického úžinového bodu. Prochází íránskými teritoriálními vodami. Teherán tedy zjevně má suverénní právo regulovat průjezd lodím, které nejsou nevinné.

Samozřejmě, že Říše chaosu, lží, drancování a pirátství si nevšímá ničeho, co je zákonné. Zejména proto, že již probíhá de facto globální námořní blokáda – uvalená na Írán, Rusko, samozřejmě Čínu a dříve či později i na jakoukoli jinou zemi globálního Jihu.

Americká blokáda ničí globální ekonomiku

Válka proti Íránu a nyní námořní blokáda představují bezohledný útok na globální ekonomiku. Globální dodávky energie již klesly na neuvěřitelných 60 % – a to za méně než dva měsíce. Hrozby, které nás čekají, sahají od lockdownů a nesčetných zrušených letů kvůli nedostatku leteckého paliva až po nedostatek potravin příští léto kvůli „hnojivovému peklu“; možné potravinové nepokoje; a dokonce i možné zavedení CBDC pro přídělový systém potravin.

Rocky Horror Show je každou minutou hlasitější. Tankery doslova přestaly proplouvat Hormuzským průlivem; k tomu přidejte „říši pirátství“, která střílí 5palcovými námořními granáty na různé íránské lodě. Komerční pojištění pro tankery v Perském zálivu vzrostlo za pouhý týden o neuvěřitelných 400 %.

V současné situaci je jasné, že Teherán nikdy nepřijme trvalou námořní blokádu. Dojde tedy k odvetě. Ať se stane cokoli, cena ropy Brent určitě překročí 120 dolarů za barel. Dodávky leteckého paliva se do konce příštího týdne výrazně omezí. Ceny nafty a benzínu budou následovat do dvou týdnů.

V reálném čase sledujeme, jak se globální energetický trh s kvílením zastavuje. Právě když Írán v rámci příměří uvolňoval kontrolní stanoviště v Hormuzském průlivu, přišla Barbarie se svou námořní blokádou.

Je to tedy Barbaria, která ve skutečnosti směřuje ke zničení globální ekonomiky, protože poptávka po AI, leteckém palivu, naftě, námořní dopravě – prostě po všem – je vážně ohrožena imobilizovanou ropnou vlnou.

Řešením – prozatím – je přesměrování přes Bab al-Mandeb, který zajišťuje 12 % veškerého globálního obchodu a 10 % globálně obchodované ropy: jediné spojení mezi Asií, Afrikou a Evropou přes Suezský průplav.

Pokud Ansarrallah v Jemenu uzavře Bab al-Mandeb, zbývá jediná možnost přes Mys Dobré naděje: až o dva týdny navíc na moři, k tomu raketově rostoucí náklady na přepravu.

Každá klíčová námořní trasa je vytížena na maximum. Námořní blokáda Barbarie již zasahuje INDOPACOM. A ani tato hollywoodská produkce nebude stačit k odříznutí íránského vývozu. Barbaria by musela pronásledovat každý tanker stínové flotily, včetně těch, které vyplouvají z Iráku, a uvalit na Malajsii a Čínu další tvrdé sankce.

Peking zatím mlčí. Žádné oficiální stanovisko, kromě nevýrazných výzev k otevření Hormuzského průlivu. Brzy však bude muset Drak vylézt z jeskyně – a vrhnout se do boje. Například vysláním operační skupiny do západní Asie.

Venezuela. Írán. Blokáda se stává globální. Další zastávkou je Malacký průliv.

Tento strategický limbo nemůže trvat věčně. Hra Barbarie spočívá v návratu k předválečnému status quo: Írán pod ekonomickým obklíčením s maximálním tlakem, plus neustálá hrozba návratu k válce.

Ještě jednou: i když Teherán proti všem očekáváním uštědřil Washingtonu drtivou strategickou porážku, důsledně požadoval úplné ukončení války. A ne tento zmrazený stav v limbu.

Celá planeta sledovala v reálném čase, jak suverénní odpor, po 47 letech devastujících sankcí a zaplacení strašlivé ceny, dokáže čelit Impériu.

To tak křehké příměří nevydrží. Krok k prolomení barbarské blokády je téměř nevyhnutelný – stačí jedno zabavení íránské lodi navíc. Seznam cílů již byl oznámen: ropovod Yanbu v Saúdské Arábii, který obchází Hormuz; totéž platí pro terminál Fujairah ve Spojených arabských emirátech; uzavření průlivu Bab al-Mandeb. To je více než 32 % celosvětových dodávek ropy, které okamžitě zmizí.

A zodpovědnost za to ponese Impérium pirátství.