Co chce Taliban?

V tomto týdnu proběhla světovými agenturami zpráva, že vůdcové ultra-konzervativního pojetí Islámu, hnutí, které přišlo k moci v roce 1996 v Afganistánu a které se nazývá Taliban, dokonali své dílo zkázy. Všechny sochy na území kontrolované Talibanem, včetně dvou nejvýznamnějších obřích soch Budhy, vytesaných do pískovce někdy kolem roku 500 n.l., byly zničeny. Nepomohly protesty diplomatů, nenašlo se žádné řešení.

Podle učení Islámu je prý jakékoliv zobrazení postavy prohřeškem, proto je nutno ho zničit. Je to podivné vysvětlení, o to podivnější, že Islám už existuje přibližně od sedmého století n.l. (Mohamed žil někdy v letech 570-632) a jeho vyznavači tvoří přes miliardu světové populace, přesto zatím nikoho nic takového nenapadalo. Problémem je, že Islám je dynamické náboženství, které často umožňuje široký výklad postavený na vlastním úsudku. Nejsem znalcem Islámu, nevím, zda příslušný "zákon" o zákazu zobrazování lidské postavy pochází z Koránu, nebo z Sunny (Hadith), popř. z jiného zdroje. Pravdou ale je, že mnohé islámské státy (včetně Pákistánu a Indie) se stavěly proti ničení, dokonce přímo nabízely, že sochy převezou jinam, koupí nebo kolem nich postaví vysokou zeď, aby neurážely pohledem. Kdepak, Islám je Islám a nedá se s tím nic dělat, řekl absolutistický šéf talibanských, Mullah Mohammad Omar.

Napadají mě dvě věci, když tak čtu o pošetilostech, jako je tato.

Ta první: Co si od takové akce Mullah Omar vlastně slibuje? Mám skoro pocit, že o ty sochy šlo až v druhé řadě. Že tady spíše šlo o manifestaci moci, o políček Světovému společenství států, o důkaz, že já si budu dělat, co budu chtít a nikdo mi do toho zasahovat nebude.

Taliban má už jeden vroubek (nepočítaje v to množství drobných vroubků za zjevné nedodržování základních lidských práv, zejména k ženám) nejen u Američanů, ale v celém západním světě. Poskytl azyl nejvíce hledanému teroristovi světa Bin Ladenovi. Teď tedy provedl druhou demagogickou sprosťárnu.

Na místě je právnická otázka "komu to prospělo?". Ať hledám jak hledám, nenacházím odpověď. Svět je chudší o unikátní umělecká díla, Talibán jako hnutí se definitivně zdiskreditovalo a ztratilo jakoukoliv podporu i od těch, kteří s ním dříve souhlasili. Islám sám (jako náboženství) má problémy vysvětlit svůj postoj. Jediné, co bylo posíleno, je vlastní ego toho, který ničení nařídil.

Jaký je to asi člověk? Vnitřně bude zřejmě zakomplexovaným nevyváženým jedincem. Domnívám se, že se bojí a chce to v sobě překřičet. Je hrubý vůči svému okolí, je to fanatick. Primitiv, který má moc a který podvědomě cítí, že dny jeho panování jsou sečteny. Proto kolem sebe kope. Chce, aby alespoň něco po něm zůstalo, i když to něco budou jen trosky. I ničitelé se zapisují do dějin. Pro jakoukoliv zemi je politické, popř. vojenské hnutí ovšem neštěstím, jestliže se do jeho čela postaví osoba jakou je Mullah Omar. Nevím, nakolik si to jeho následovníci a slepí vykonavatelé jeho příkazů uvědomují.

Ta druhá: Je dnes projevem pokrokovosti tolerovat náboženství. Jakékoliv náboženství. Tak si myslím, jestli to s tou tolerancí k různým náboženstvím nepřeháníme. Četl jsem v tisku mnoho protestů proti ničení soch, ale nikde ani náznak protestu proti myšlence, která toto ničení rozpoutala. Z tolerantního západního pohledu je Islám (jako každé náboženství) něco nedotknutelného. Nikdo z komentátorů nevznesl otázku, co to je za víru, v jejíž jménu dochází k takovýmto zvrhlostem. (Objektivně řečeno, možná za to ani Islám nemůže. Taliban je ve svém rozhodnutí inspirován krajním, fanatickým, dokonce pokřiveným výkladem základních zdrojů Islámu.) Přesto by ta otázka padnout měla. Je to, ovšem, nebezpečné. Mohlo by to vyvolat protiotázku na naše západní náboženství. Vždyť křesťanství nebylo o nic lepší. Kolik hranic s knihami hořelo, kolik uměleckých děl bylo zničeno, kolik umělců a vědců bylo vyhnáno nebo dokonce upáleno ve jménu Jediného ? Celý středověk je toho důkazem.

Kdyby zbytek světa měl dosti odvahy vyhlásit válku iracionalitě, fanatismu, tmářství (v podstatě = náboženství), mohl by postihnout skutečné viníky tohoto smutného díla. Snad by mohl zabránit nejen zničení historických soch, ale i lecjaké jiné válce vedené z pozice víry. A co jich jen na světě je.

Tady stávaly sochy

Místo toho opak je pravdou. Návrat k náboženství, iracionalitě a modlářství celosvětově zaznamenává obrovský comeback. Co je toho příčinou? Domnívám se, že je to růst světové populace na straně jedné, při současném poklesu znalostí jednotlivců na straně druhé (abych citoval oblíbený bonmot: lidí na zeměkoulí přibývá, součet jejich IQ je konstanta); lidé duševně zakrňují, stávají stále více nedospělými, infantilními jedinci. Ubývá moudrých vůdců (nejen náboženských, ale i v politice), kteří by viděli dál, než na špičku svého nosu a mysleli více na blaho jiných, než vlastní. Možná jsou, ale není jich slyšet. V moderních demokratických systémech totiž nemají šanci. Tam nevítězí moudrost a rozvaha, ale tvrdé lokty a konta v bance.

Tak vida, kde jsme se dostali od soch v Afganistanu. Rád bych zakončil citováním jedné věty z komunistické příručky. Já vím, komunisté udělali mnoho zlého, a v mnohé se mýlili, ale někdy neškodí citovat nepřítele. V každém šprochu bývá pravdy trochu. Říkávali, že náboženství je opium lidstva.

Nemyslím si, že si to ještě někdo dnes na západě uvědomuje.