Jak se tohle lze naučit?

Začátek pořadu jsem nechytil, takže nevím, zda náhodou vysvětlení nebylo tam. Zkrátka ten člověk dokázal hodit kostkami tak, že mu většinou padlo to, co chtěl. Navštěvoval kasína a každá taková návštěva znamenala pro něj zisk. Za jeden večer byl schopen vyhrát i 25 tisíc dolarů.

Kostky měl dvě (pochopitelně nikoliv vlastní, ale erární z kasína). Držel je v dlani, pak ruku natáhl, kostky hodil před sebe. Letěly asi metr až metr a půl, odrazily se od protější zdi, padly na položku, ještě se trošku kutálely a když se zastavily, bylo na nich většinou to, co chtěl.

Brzy se stal známým, kasina mu začala jeho hru ztěžovat. Nemohli ho přímo vyhodit, protože mu nedokázali podvod, tak mu alespoň hru neulehčovali. Krupiéři dělali možné a nemožné, aby ho vyrušili. Od verbálních útoků, posměšků, degradujících poznámek až po přímé útoky, kdy do něj těsně před hodem jakoby omylem šťouchli tágem. Občas se jim podařilo ho vyrušit, občas ne. Poslední dobou si na to dotyčný zvykl a dokázal se soustředit na hod navzdory vyrušujícím vlivům okolí.

V matematice v počtu pravděpodobnosti se hod kostkou často používá jako příklad zcela náhodného jevu. Řada matematických úloh z této oblasti začíná slovy Jaká je pravděpodobnost, že při hodu kostkou... Budou matematikové nuceni opravit zadání svých příkladů?

Představuji si, jak složitý by asi byl ten výpočet, kdyby se měl předem spočítat a následně vyrobit stroj, který by dokázal něco podobného. Kolik vnějších faktorů by se muselo započítat, jak na milimetry přesně by musela být zjištěna vzdálenost od bodu, kdy kostka opustí vystřelovací mechanismus, do bodu, kde dopadne, pod jakým úhlem, jakou rychlostí, atd. Šlo by to vůbec spočítat? Jak je možné, že tohle lidský mozek dokáže tak nějak intuitivně? Vsadím se, že ten chlap neměl o fyzikálních vzorcích ani potuchu.

Zkrátka, jsem z toho jelen.

Zdánlivé odbočení. Často si vzpomenu na jeden citát ze seriálu StarTrek Voyager. Jde o místo (o místa), kde Jeri Ryan coby Seven of Nine říká svou oblíbenou větu „We will adapt“ - „přizpůsobíme se (adaptujeme se)“. Míní tím Borgy, ale já bych to vztáhl na život vůbec. Ta vlastnost přizpůsobit se, adaptovat se na nové vlivy je totiž dána všem živým tvorům. Na vlastní oči jsem viděl psa, který měl amputované dvě nohy na jedné straně. Takže měl jen jednu zadní a jednu přední. Ten pes byl schopen běhat. Téměř byste nepoznali, že mu chybí dvě nohy. Dokázal se to naučit navzdory fyzice, zemské přitažlivosti, nevýhodném těžišti jeho těla.

Chci říct jedno. Totiž že příroda vybavila své tvory úžasnou adaptabilitou. A že si to často ani neuvědomujeme. Máme v sobě schopnosti, o kterých netušíme. Nevěřím, že ty hody kostkou byly trik a nevěřím na parapsychologické síly. Ten člověk to skutečně uměl, stejně jako ten pes se naučil běhat po dvou. A co víc, byl schopen (ten člověk, ne ten pes, i když ten možná také) to naučit další. Myslím, že to naučil i svého syna. Jsem téměř přesvědčen, že se tuto dovednost může naučit řada z nás.

Vnímám to jako pozitivní zjištění pro lidský rod a vůbec pro přírodu. Tu schopnost naučit se zdánlivě nemožné. Ať už by tuto planetu postihla jakákoliv katastrofa, téměř si myslím, že někdo, možná hrstka, možná tisíce, počet si netroufám odhadnout, by to přežil. A spolu s ním i další druhy. Zkrátka we will adapt – přizpůsobíme se. Ne všichni, ne hned, ale alespoň někteří z nás. Naučíme se žít i v podmínkách, které jsou pro nás v této chvíli zdánlivě smrtící. Navzdory mnoha naším nedokonalostem jsme téměř dokonalí. Nejen lidé. Každý živý tvor. Chvála přírodě.

Tak vida, kam jsme se dostali od házení kostkou.