Centra našich životů

Co tam ti lidi dnes, 14 dnů po Vánocích, vlastně dělají? vrtalo mi hlavou. Přeci není možné, že zase nakupují. Copak toho předvánočního šílenství nebylo dosti? „Hlupáci“, tituloval jsem je v duchu. „To nevydržíte bez nakupování ani týden?“ Ale pak jsem si začal všímat, co davy vcházející tam a ven nosí v rukou. Kupodivu jen málokdo nesl nějaký zabalený předmět. Většina šla s prázdnou. A najednou mi to došlo. Oni sem ani nejdou moc nakupovat. Oni sem přicházejí z různých důvodů. A začal jsem počítat.

Potřebuješ do čistírny? Dříve se šlo do čistírny. Dnes do obchodního centra.

Na kosmetiku? Dříve do kosmetického salónu. Dnes do obchodního centra.

Do banky? Za mých času do banky. Dnes do obchodního centra.

Zacvičit si? Jedině v obchodním centru.

Do sauny? Pamatuji si, jak jsem chodíval do sauny na Čapkárnu, bydlel jsem v Ostravě. Jelo se tam trolejbusem 105 a 103. Dnes do obchodního centra.

Potřebuješ známku na dopis? Do obchodního centra.

K zubaři? Do obchodního centra.

K holiči? Do obchodního centra.

Na pedikuru? Manikuru? Do obchodního centra.

Do kina? V obchodním centru mají pět sálů.

Koupit si papouška či rybku? Žádný Zverimex! Obchdoní centrum.

S přáteli na bowling? Kam jinam, než do obchodního centra.

Zkrátit kalhoty? Do obchodního centra.

Vyměnit baterii v hodinkách? Do obchodního centra.

Květiny? Do obchodního centra.

Nechat si zkontrolovat zrak a pořídit brýle? Kdepak oční lékař a pak optik, vše v jednom v obchodním centru.

Dovolená? Cestovní kanceláře v obchodním centru.

Předpis na lék? Vyzvednout si jej můžeš v lékárně obchodního centra.

Máš chuť na kávu? V okolí není jediná kavárnička. Ale pět jich je v obchodním centru.

Máš hlad? Smůla. Opět žádná restaurace v okolí. Buď párek v rohlíku u stánku u metra nebo do obchodního centra.

Chceš k večeři koupit rohlík, sklenici mléka nebo máslo? Tak to musíš nejen do obchodního centra, ale dojít až na jeho nejvzdálenější místo úplně na konci a tady do supermarketu Albert, kde opět ten nešťastný rohlík není u vchodu, ale je úplně v nejzazším konci prodejny strategicky umístěn tak, abys musel projít kolem všech regálů se zbožím, které potřebuješ jednou za rok. Koupit rohlík vyžaduje doslova hektické úsilí a dobrou fyzičku.

Abych byl objektivní, přiznávám, že cestou mineš dvě malá pekařství, kde ty rohlíky mají také, ale pokud chceš ještě to máslo či mléko, musíš absolvovat výše popsanou křížovou cestu.

Dříve se žilo na náměstích, promenádách, v ulicích našich měst. Lidé něco potřebovali, tak si došli na náměstí, do podloubí nebo do jiné ulice. Pokud pršelo, zmokli, pokud byla zima, spěchali a choulili se, pokud byla tma, mohli někam spadnout nebo je mohl někdo obtěžovat, na náledí klouzali. Dnes jsou ulice jak vymetené v každou denní či noční dobu. Sedáme do našich velkých, předimenzovaných vozů a jedeme do Centra. To pohodlí! Přijedete, zaparkujete a jdete jasně osvětlenými prostory po čisťounké podlaze, všude je teplo a příjemně, voňavě, ať se venku třeba čerti žení. A všechno vyřídíte při jedné návštěvě, zubaře, čistírnu i nákup vložek. A nakonec chutnou večeři z papírových tácků u plástových stolů. Žádné špinavé nádobí doma. Sen lidí z éry před obchodními centry.

Pro obchodníky a poskytovatele služeb je takové Centrum rovněž výhra. Nemusí se bát přepadení, je tam bezpečno, ostraha 24hodin. Zdálo by se win-win situace. Ale nemohu se zbavit podivného pocitu, že to zní tak nějak falešně. Příliš hodně dobrot v dortu neudělá dort lepším. Centra mají nevýhody. Jednou z nich je, že tam trávíme příliš mnoho času. Někdy tam ani nejdeme nakupovat. Jdeme tam na procházku. Mám podezření, že některé mladé rodinky tam jezdí s dětmi a pak jen chodí a koukají. Kdysi se jezdilo za město koukat na ptáčky, dnes koukáme do výloh v obchodním centru. Tyto monstrózní stavby nejsou jen chrámy konzumu, stávají se doslova a do písmene centry našich životů. A to už asi dobře není.