Tak oni už i Angličani mají strach o naši svobodu, paní Müllerová

„Píšou o nás. A to nejen v ledasčem, ale hned ve Spectatoru. Víte vy ženská, co to je? To je jejich nejváženější týdeník, co vychází už od roku 1828 a je to tím pádem nejstarší časopis na světě“.

„Propánakrále, to jsme si tedy zadělali na guláš, to vám řeknu, milostpane. A co tam o nás píšou?

„No ptají se“.

„Krucinálfagot, vy teda umíte napínat, pane Švejku. Na co se ptají?

„Jestli u nás v Česku, jako v srdci Evropy, není až moc ohrožena svoboda slova, když prý existují případy, kdy lidi za to, co řekli o Rusku, šli před soud“.

„Bác, a je v tom Bonifác, pane Švejku, tak to je s náma konec. A to šli před soud za to, co řekli o Rusku dobrýho, nebo špatnýho?“

„Dobrýho, zásadně jen dobrýho, paní Müllerová. Víte, v tom je ten vtip. Můžete u nás mluvit o všem, ale musíte o tom mluvit správně. A ne jak to mají Angláni v tom jejich Hyde Parku. Tam přijdete se stoličkou v ruce, stoličku hodíte na zem, stoupnete si na ni a řečníte. O tom, co vás zrovna napadne“.

„Ale to by u nás taky šlo, ne pane Švejku. Nebo ne?“

„Ale už jsem vám to přece vysvětloval, paní Müllerová. „Můžete mluvit o všem, ale musíte o tom mluvit správně. To znamená tak, jak o tom mluví vláda. Jinak si koledujete o soud“.

„Ale to je hrozný, milostpane. A co tam ještě v tom anglickým časopise píšou?“

„Uvádějí příklady. Že jsme si na to omezování svobody vymysleli zákon, původně zamýšlený jenom proti nacizmu, hákovému kříži a tak dále ale my ho teď šmahem používáme i na to, co se nám dvakrát nelíbí nebo nehodí. A tím že se ten zákon stává kontroverzní, protože míří proti mnoha více lidem než dříve, a navíc odporuje i naší Ústavě, která omezování svobody slova zakazuje. Ale tohle je pro vás asi moc složité, že paní Müllerová.

„Jo, točí se mi trochu hlava. Ale říkal jste příklady. To myslíte, že ti Angličani píšou i o nějakém případu přímo od našeho soudu?“

„Jistě. Tak např. píšou o jakémsi mladíkovi, který se zúčastnil protivládní demonstrace v Praze s batohem s nálepkou Z na tom batohu. A protože písmeno Z je znak ruské skupiny Wagner, co teď bojuje na Ukrajině, sebrali mu podmíněně svobodu na šest měsíců. A k tomu, aby si zas moc neoddechoval, že to není přímo basa, mu přiklepli jednoroční zákaz pobytu v Praze. Jak se soudilo ve Středověku“.

„Ježíšmária, tak to z něj bude bezdomovec, pane Švejku, když je to Pražák, ne?

„Jistě, paní Müllerová, ale žijeme ve velké době, která se na osudy jednotlivců ohlížet nemůže. To máte jak s tou paní učitelkou základní školy, která už teď neučí. A to proto, že, jak ve Spectatoru píšou, zpochybňovala v hodině slohu to, co všechno, podle psaní českých novin, Rusové na Ukrajině vyvádějí. No a teď jí za to zpochybňování čeká soud. Za popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy, jak se tomu našemu zákonu, o kterém jsem prve mluvil, říká“

„Víte co, pane Švejku? Já mám z toho vašeho povídání takový dojem, že jedeme pěkně z kopečka. Vy ne?“

„Stejný, paní Müllerová. Ale já už jdu. Jinak mi u Kalicha zavřou“.