Realita

Každou čtvrthodinu zazněly kostelní zvony, připomínající neustálé plynutí času. Čas je vůbec neúprosný a neustálé na nás dotírá. Ráno vstávat včas, přicházet do práce včas, odcházet z práce včas. To snad není možné.

Lidé, chodící po náměstí, klábosící mezi sebou, nebo spěchající do neznámých koutů Města. Oblečení jsou opravdu pestře, člověk by nenašel dva jedince ve stejném svršku. Automobily, v téměř nepřerušovaných proudech, prolínajících se na křižovatkách. Zajímavé je, kolik lidí je v každém autě a kolik volných a nevyužitých sedadel s sebou Ti lidé přepravují?

Haúúúúú!

Krása opravených domů. Listy stromů, mnoha barev, i když předčasně, teď v létě, z důvodu suchého počasí. Jaký kontrast! Domy jsou krásné svou barevností, kdežto stromy vyjadřují svůj smutek nad nedostatkem vody..

Haúúúúú!

Občas jde slyšet vzlykot neposlušného dítěte nebo vzrušenou komunikaci mezi lidmi různých národnostních menšin. Jak dítě, tak oni druzí lidé, jsou si vlastně rovni. Co na srdci, to na jazyku, i kdyby to mělo být jakkoli nevhodné vůči rodičům nebo blízkým chodcům?

Haúúúúú!

Houkačka sanitky, policie a požárního auta, které jede k události, aby ji rychle zprovodily ze světa a mohli jsme my ostatní žít dál. Ano, je to otrava.

Haúúúúú!

Letadlo, které zdánlivě pomalu, přelétá nad Městem. Jsou rychlejší, než my v těch autech. Chce to ještě zrychlit..

Haúúúúú!

A jeden malý, bezvýznamný a velice nešťastný živý tvor, pes, který takhle vyje několik dní a nikdo si toho nevšímá?

Přeji krásný den. Vítejte mezi lidmi. Vítejte na planetě Zemi.