Poprava v Íráku - ztráta respektu je koncem

Od té doby byl základním kamenem lidské společnosti úspěch, majetek a boj o moc!

Možná Kainovské znamení křesťanské civilizace. Znamení, které je dědictvím věků. To znamení je symbolem strachu ze ztráty údajných, základních hodnost naší civilizace.

Moderní společnost, chcete-li ta západní (ale nejen ta), stojí na základním principu soupeření o majetek a moc. Morálka, etika a společnost vlastně celá stojí na tomto jediném principu. Hodnotící škála je tak velmi omezená, ale pro západní civilizaci dostačující.

Náboženství v Evropě v průběhu let jen ztrácelo a tak vlastně je pro nás nepochopitelné, že existuje jiná společnost, která blaženě netleská vývozu západní demokracie do Asie.

Nebudu hájit Íráčany ani teroristy, ale zkusme se podívat na celý problém z jiného úhlu. Nějak se nám vytrácí ze slovníku jedno drobné slovo - RESPEKT. Respekt k druhému člověku, respekt k víře, respekt ke společnosti...

Vždyť i naše základní součást společnosti - rodina, dnes a denně marně bojuje právě s nedostatkem respektu. Respekt k rodičům, respekt k dětem, respekt sama k sobě.

Pokud by západ dokázal respektovat jiné kultury, pak by írácký konflikt nikdy nevznikl. Ano, řada mravokárců bude uvádět příklad 11.září v USA, jenže to byl důsledek ztráty respektu. Ztráta respektu je záležitost historická. Sahá až do starověku a dnešní svět sklízí své ovoce majetkové posedlosti a snahy obsadit, přesvědčit a v případě neposlušnosti zničit revoltu,která popírá základní pravidla západní civilizace posedlé hromaděním majetku.

Dnes je velmi obtížné nastavit standardní styl komunikace s východním světem, ale zcela jistě není možné posílat vojenské misionáře do Asie a čekat, že jim nadšené davy budou házet květiny na tanky vjíždějící do Baghdádu.

Stejně tak není možné respektovat popravy lidí jako odplatu za odmítnutí propuštění zatčených íráckých bojovníků a v neposlední řadě není možné ponižovat zatčené írácké zajatce.

Šílenství střetu s východním světem neskončí, pokud zodpovědní nenajdou dostatek respektu.

Mučení a likvidace základních hodnot bude bohužel pokračovat. Je to stigma lidské přirozenosti. Kolektivní pocity viny a zároveň kolektivní rádoby povinnost prosadit své vidění světa jakýmkoliv způsobem. Tedy i válkou, mučením, politickými procesy, ekonomickýmí sankcemi.

Pro celý svět tedy zbývají jen dvě možnosti - buď uznejme majetek a moc, jako jediného boha a nebo začněme vnímat respekt jako součást morálky a etiky každé z civilizací.

A můžeme začít každý u sebe.