Pozor na rabkory!

Nemusí zde z jejich strany existovat pouze zájem na zajištění větší informovanosti vás - čtenářů, ale tyto stránky mohou být také nápomocny zahraničním špionážním centrálám. Jakým způsobem? Čtěte dále.

Např. existující internetové stránky osud.cz Jiřího Maška. Zde zveřejňované informace jsou určeny pouze pro platící členy, kterých je v současné době pouhých cca 900. Tito lidé pravděpodobně neumějí anglicky, neboť zde umístěné zpoplatněné informace lze snadno dohledat na internetu, ovšem jsou k dispozici pouze v angličtině. Současná praxe, umísťovat zde zdarma převzaté informace, které jsou pak zpoplatněny, nesvědčí o přílišné serióznosti jmenovaného. Jsou provozovány rabkory? Neřekl bych.

Internetové stránky blisty.cz – emigranta pana Čulíka a rádoby novináře Kotrby, mohou představovat dle mého osobního názoru onu zmíněnou hrozbu rabkorů.

Internetové stránky pana Stwory (zvedavec.org) jsou podle mého názoru pak přesně oním typem práce rabkorů, která neslouží veřejnosti, ale cizím mocnostem. Není to příliš silné tvrzení? Posuďte sami z následujícího textu.

Ve Francii fungovala v období před druhou světovou válkou síť sovětské špionáže, jejíž práce byla vysoce účinná, ale zároveň zázračně jednoduchá. Byla napojena na systém tzv. rabkorů – což je sovětský termín pro dělnické dopisovatele. Myšlenka pocházela od samotného Lenina. Revoluce zahnala do exilu většinu ruských novinářů, příslušníků buržoazie, a tak se stalo, že pro nedostatek profesionálů byli na jejich místa povoláni amatérští dobrovolníci. Jako houby po dešti se ve vesnicích a v továrnách objevili dopisovatelé. Zaplavili sovětské časopisy zprávami o místních událostech a články, odhalujícími zrádce a sabotéry. Policie z toho měla velký užitek. Tento systém byl přenesen za hranice, tentokrát ve prospěch sovětské tajné služby.

V roce 1929 fungovalo ve Francii fungovalo zhruba tři tisíce rabkorů, z nichž někteří pracovali ve státních arzenálech nebo v továrnách strategického materiálu. Články, které posílali komunistickým redakcím, měly odhalovat nepříznivé pracovní podmínky, k čemuž bylo naprosto nezbytné mluvit tu více, tu méně o práci samé. Články, které odhalovaly nejvíce faktů, nebyly zveřejněny. Odevzdávaly se na sovětském velvyslanectví v Paříži, které je mělo posílat dál do Moskvy. Jestliže všechno nasvědčovalo tomu, že některý rabkor má zvlášť zajímavé zdroje informací, tak se za ním poslal agent, který ho nechal vymluvit a dostal z něho všechno, co potřeboval.

Nezdá se vám, že využití internetu je podobné rabkorům?

Na závěr si dovolím jednu paranoidní úvahu dovedenou ad absurdum. Co když mezi hlavní úkoly, třeba Zvědavce, patří shromažďovat informace o jedincích, kteří aktivně vystupují proti umístění radaru v České republice? A tito lidé budou po nastolení NWO internováni ve zvláštních rezervacích (koncentračních táborech)?!