Správní muži

Budeme tak činit až do té doby, dokud nám oběma řezník železnou palicí nerozrazí hlavu. Vyrovnáváním té rovnováhy vytváříme napětí (pohlavní, válečné, ekonomické aj.), a dokud se nevybije, nedáme pokoj. Nebo se snad mýlím?

Každého, kdo by nám v tom šílenství chtěl v dobrém úmyslu zabraňovat a radit, abychom to tak nedělali, považujeme za svého zrádce, nepřítele a slabocha, kterého musíme „spravedlivě“ odstranit. Všechny ekonomické výsledky a počty mrtvých na obou stranách přece hovoří jednoznačně pro nás! U druhých jsme schopni tu pudovou pulsaci pozorovat, podporovat, hecovat a různě politicky a ekonomicky využívat. U sebe s tím máme závažné problémy, ti druzí berani, nám přece pro takové jednání poskytují všechny argumenty? My jsme přece v podstatě nevinní! Pouze mechanicky hrubě nebo záludně reagujeme.

Vyčítáme mocnějším samcům, že dělají to samé jako my. Mrzačíme tak sebe, své děti, svého nepřítele, přírodu a prostě každého. Dokonce i dnešní ženy se mohou přetrhnout, aby nezůstaly pozadu, a byli z nich také berani.

Zajímá nás třeba sport, rozvíjíme soutěživost apod. Když by nás někdo třeba vyzval, abychom napřed přestali svojí chorobou, svým zájmem a penězi podporovat profesionální fotbal, a teprve pak trochu zdravější přestali podporovat zákonitý vznik hospodářských krizí, lokálních konfliktů a atomové války, tak nás tím velice rozčílí. Co s takovým blbcem, že ano? Dokonce se dohodneme i s tím druhým beranem, abychom se mu pomstili – zatracenému zrádci a konspirátorovi.

Mluvím ovšem jen na základě pozorování a svých zkušeností se sebou: „Berany, berany…buc!“ Jsem zvědav, kolik čtenářů správně odpoví na otázku: „Na koho hodit atomovku?“