Církev nemá žádné právo na restituce

Už císař Josef II. kolem roku 1780 kromě zrušení nevolnictví provedl faktické zestátnění církve (samozřejmě katolické, protože jiná v té době ani nesměla být...)

Císař Josef II. (syn Marie Terezie) už měl totiž dost rozpínavosti a arogance církevních představitelů, zavedl toleranci všech náboženských vyznání – a církev v podstatě zbavil veškerého majetku. Nadále byli církevníci jen „správci a provozovateli“ všech církevních statků, které od té doby patřily státu. Tedy alespoň v tom byl Josef II. císař „blahé paměti“. Udělal kus záslužné práce. Dokázal to, co nedokázali ani husité!

Tento stav přetrval i konec Rakousko-Uherska a vznik ČSR.

A fakticky přetrval i celou dobu komunistického režimu. Komunistický režim katolíkům nepřál a jak mohl, tak je diskriminoval, případně zavíral.

Ale žádný majetek jim komunisté nemohli zkonfiskovat ani znárodnilt. Ne, že by nechtěli, ale prostě nemohli. Proč nemohli? Protože už neměli co znárodnit a zkonfiskovat.

Církev už přibližně 170 let žádný majetek nevlastnila... Jak už bylo řečeno, od vlády císaře Josefa II. byla jen správcem a provozovatelem církevních statků, ne majitelem.

Komunisté církevníky bez náhrady vyháněli z různých staveb a pozemků, které původně využívali, ale v žádném případě jim nemohli nic vyvlastnit!

Není to ostatně poprvé, co církev takto vykřikuje a domáhá se majetku, který jí byl údajně „ukraden“ nějakým státním režimem.

Vždycky to dělá v době, kdy je nepřehledná politická nebo hospodářská situace, nebo když se mění státní zřízení.

Tehdy začne křičet, že chce peníze, majetek – a zase peníze, které ji „byly ukradeny“.

Bylo to v roce 1919, kdy se na prezidentovi Masarykovi domáhala „odškodnění“ za pozemkovou reformu a další údajné ztráty, které „utrpěla“ v důsledku vzniku ČSR.

Bylo to v roce 1945, kdy využila poválečného zmatku a zase chtěla – tentokrát na prezidentu Benešovi peníze za „konfiskaci majetku“ v době války.

Posléze to bylo krátce po „hadrovém puči“ v roce 1989. Ani tehdy však neuspěla. Jen ukázala „zuby“, když určitou chybou v rozhodování tehdejších představitelů, se jí podařilo „uškubnout“ např. bývalý klášter Voršilky v Praze – div jsme při tom nepřišli o kus Národního divadla.

V roce 1998 tehdejší vicepremiér JUDr. Pavel Rychetský požadavky církve prošetřil a vydal prohlášení, že majetek není ve vlastnictví církve. Totéž potvrdila expertiza právníků.

Ale církev to zkouší stále znovu a znovu. Před lety chtěla získat Svatovítskou katedrálu, ale tehdy jí to zase naštěstí nevyšlo.

Ale vida! Současná vláda (dnes je 10.11.2011) jim hodlá vyhovět a vydat jí majetek, na který už církev nemá právo zhruba 230 let!

Nestydíte se církevní představitelé, vždyť je to vědomý podvod!

To o sobě tvrdíte, že zastupujete Boha na zemi? Jaký je tento váš Bůh, když strpí vaše hochštaplerství? Když mu nevadilo, že jste po staletí mučili a vraždili jinověrce, konfiskovali jejich majetky – a teď, místo abyste se snažili svoji temnou minulost alespoň trochu odčinit, máte pocit ukřivděnosti a chcete (navíc v době krize) další majetky, na které nemáte právo?

Lidé, tento svět je váš a ne žádných světských nebo církevních chamtivců!

Využívejte Boží dary, které jste dostali – k tomu nepotřebujete žádné církevní zástupce!

pk.