Pokladní Rostovských drah vypraví, jak rodina uprchlíků z Ukrajiny kupuje lístky, na které jim chybí peníze…

Říkám jim cenu za všechny lístky, vidím na tváři chlapce slzy, ptám se:

„Co se stalo?“ Odpovědi je ticho, a pak matka říká:

„Jeďte aspoň vy, já to tady nějak přežiju“… atd.

Ptám se:

„Kolik Vám chybí?“

„Peníze máme jen na pět lístků, pro jednoho chybí – 4800 rublů.

Za nimi stál muž z Kavkazu, hned jim dal 500 rublů, a za ním celá fronta začala vytahovat peníze, kdo kolik mohl, včetně jedné staré dámy, která s kapesníčku vytáhla několik posledních mincí.

Byl jsem šokován – svět je plný dobrých lidí! Měl jsi vidět tvář té matky a její děti – všichni poděkovali se slzami štěstí na tvářích.

Matka vzala jízdenky pro celou rodinu a uklonila se celé frontě se slovy: „Bůh vám žehnej, mír a zdraví vám i vaším rodičům, za to, že z vás vychovali tak dobré lidi. Nás naše země nepotřebuje, zatímco Rusko nám pomáhá! “

Brečeli všichni v nádražní hale.