Něžný sametový brutální masakr

Tak bylo přejmenováno ruzyňské letiště na havelské. Rozkopat Ruzyni, začíná na R jako Rusko. Havel, holokaust, hurá.

Režim také rád přejmenovává vyřčená slova; dodatečně, zákeřně. Václav Klaus se třeba obrazně zmíní, že některému z Havlových proslovů netleskal. To už ze zálohy startují archivářské síly páté kolony, aby z amerických archivů vyhrabaly video, kde mluví Havel, a nějaký rozmazaný flek, o kterém média prohlásí, že je to Klaus, mu tleská. Národ se mechanicky chápe novin, začerňuje „netleskal“ a vítězoslavně nadepisuje „tleskal“.

Nejnovějším příspěvkem v přepisování historie je přejmenování sametové revoluce na brutální masakr. I zde je postup přejmenování zcela předvídatelný. Každý člověk starší 25 let ví – buď ze školy, nebo ze zkušenosti –, že předání štafety z rukou rudých do rukou těch samých v bleděmodrém proběhlo v ony listopadové dny, až na nezbytné pražské pendrekové divadlo, velmi hladce a beze ztrát na životech (až nám museli přimyslet zabitého studenta). Což se v popřevratové euforii, kdy naše (anti)národní elity ještě necítily potřebu lhát, také projevilo v pojmenování onoho pomyslného předělu dvou režimů – byl nazván jako sametová revoluce. Pro slovenskou část republiky Kňažkové a Gálové vymysleli označení „něžná“. Nějak jsme se s tím pojmenováním za to čtvrtstoletí už smířili; přeci jenom, jsou to jenom slova.

Ne tak dnešní orwellovští uhlazovači a přejmenovávači i těch nejnepatrnějších pojmů.

V předvečer výročí 17. listopadu prezident Zeman v projevu k vybledlému výročí prohlásil, že zákrok na Národní třídě (dnes se píše jen Národní, třída je asi příliš komunistické slovo) nebyl „žádná krvavá řež, nebyl to žádný nestandardní masakr, byla to jedna z ‚x‘ demonstrací“. A hned se přejmenovávači, s pomocí médií, mohli dát do díla. Pouhým nesouhlasným, nijak neartikulovaným, ale o to všudypřítomnějším křikem změnili „nebyl“ na „BYL“, „žádný“ na „BRUTÁLNÍ“.

Takhle to dnes funguje. Někdo si dá práci s formulováním myšlenky a vysloví ji; řekne něco. Hned nato – musí to být bezprostředně poté, člověk musí mít vyřčené v „horké paměti“ – se rozhostí strašlivý jekot a křik, aby to člověka docela zviklalo. Někteří podlehnou a vlivem řevu si slyšené obrátí naruby a řečníka zatratí.

Nakonec je vhodné přejmenování oficiálně stvrdit, například předvídatelným falzem, které mezi národ – opět zcela předvídatelně – rozšíří člověk, který s ním, počínaje již zámořským rodištěm, nemá mnoho společného (myslíme-li tedy národ český).

A tak vznikne směšné, trapné a hloupé falzum Zemanova tiskopisu, v němž Zeman odsuzuje masakr na Národní třídě (mimo jiné; zároveň „hodnotí“ komunisty – příznačné je, že co nejnekonkrétnějším, obecným stylem, hýřícím tklivými frázemi a planým moralizováním, který jako by vypadl z brožurek TOP09 či ODS), které poté, co padělek na Internet vyvěsil někdo z Rozhlasu, který si dnes bůhvíproč říká Český (Existují samozřejmě věci, které dnes ze zásady naopak přejmenovat nelze: *Česká* televize [vysílající 90 % americké produkce], *Lidové* noviny [píšící pro bůhvíkterý lid], a tak dále.), pustí do oběhu Jiří Dienstbier.

Vzhůru ke světlým, přejmenovaným zítřkům!