Naše nebohá vládo

Ani se tomu nedivím. Ať už je doba, v níž žijeme, jakkoli vymknuta z kloubů, přece jen zloduch stále ještě za svůj zločin očekává spíš odsouzení a výčitku. A když se tedy namísto nich dočká pravého opaku, to je, že je z mnoha stran za zlo, které spáchal, plácán pochvalně po zádech, jak jsi to ve svém otrockém předklonu učinila i ty, ví jedno: že teď je mu svět pro jeho paličské jednání otevřen dokořán.

Jak jsi naše vládo mohla svou pochvalu zločinu tak ohavnému, průhlednému a nezpochybnitelnému vyslovit? Vždyť přece víš, jak to všechno bylo. Někdo prý v syrském městě Duma provedl chemický útok, který zasáhl civilisty, mezi nimi i děti. To slovo prý není na začátku předcházející věty náhodou, protože neexistuje žádný důkaz, že k nějakému útoku v městě Duma vůbec došlo. (ruští experti, kteří na místo přispěchali žádné známky po plynovém útoku v městě nenalezli – a ty by se přece daly těžko schovávat).

Ale naše vládo, i kdyby se ten plynový útok skutečně stal, cožpak je myslitelné, aby jej provedla ta strana, která v syrské válce vládních sil proti americkým žoldnéřům na celé čáře vítězí, a zůstává jen otázkou času, kdy vyžene ze země i žoldnéře v americkém žoldu posledního? Cožpak ty nevíš, že ke kroku tak zoufalému, jako je plynový útok, se může odhodlat jedině strana, která v boji, vedeném konvenčními zbraněmi prohrává, je zahnána do kouta, a východisko ze své zoufalé situace vidí jen v dramatickém činu, který by jí, pokud by se jí podařilo vinu za něj vrhnout na svého úspěšnějšího soka, mohl vytáhnout z beznaděje, ve které se nachází? Cožpak ty vládo nečteš detektivky a nesleduješ je v kině či v televizi, a nevíš, že takto se věci odehrávají i v civilních kriminálních případech? A že proto první věcí, o kterou se detektiv při příchodu na místo činu zajímá, je, kdo z daného zločinu mohl mít prospěch, či komu mohl posloužit?

Říká se té zásadě Cui bono nebo Cui prodest, a v městě Duma, za předpokladu, že zde k plynovému útoku skutečně došlo, se dosud nenašel jediný důkaz, který by vinu za užití plynu připisoval ať už té či oné straně. Viník je zkrátka důkazně neprokázaný – a není tedy v takovémto rovnovážném případě nastolení úvahy Cui bono tím naléhavější a potřebnější?

A nebylo a není ti proto, naše vládo prapodivné, že tuto otázku, v dané situaci tak naléhavou, ani jediný politik ze široké americko-evropské a proti-syrské a protiruské koalice na stůl dosud nepoložil? Že je Cui bono prostě nezajímá? A že všichni do jednoho sdílejí vyslovený názor amerického ministra obrany Mattise, že on sice nemá důkazy o vině syrské vlády v Duma, ale že ji věří.

Jistě, proč jakési úvahy Cui bono, proč hledání důkazů o tom, jestli ke zločinu vůbec došlo, a když k němu došlo, proč únavně pátrat po tom, kdo jej spáchal, když přece i ty, naše vládo, můžeš do svého srdce, hlavy i úst vložit víru o syrské vině a americké spravedlnosti – a věc máš vyřešenu. Krátce, pohodlně a ještě tě za to zpoza Atlantiku pochválí.

A co tvoje svědomí, naše nebohá vládo? To tě netíží?

A máš vůbec nějaké svědomí?

Měla jsi možnost mlčet a tím si aspoň částečně zachovat tvář. Ale to jsi neudělala. Tvoje otrocké založení ti napovědělo, že ještě servilněji musíš v tuto chvíli líbat důtky svého pána a za jeho zločin. ať je jakkoli mrzký a ubohý, mu poděkovat.

A tím jsi prokázala, že mrzká a morálně ubohá jsi i ty.

Lubomír Man