Nějak nám to globální oteplování havaruje

Krize, o níž jsem mnohokrát psal a mluvil, je totiž už skutečně za dveřmi. A v ČR nám k tomu navíc skokově přibylo přes šest set tisíc dalších hladových krků. Lidí, o nichž nic nevíme, jejichž kulturu neznáme a kteří mají na našem území dokonce i svou vlastní armádu. Jak nám tvrdí blonďatá valkýra Černochová, údajně kvůli výcviku. Což postrádá logiku. Na rozdíl od české armády, vycvičené zejména v sezení v opevněných rajonech v Afghánistánu nebo v Mali, má totiž ukrajinská armáda za sebou už téměř rok relativně úspěšného válčení s jadernou velmocí, Ruskou federací.

Ukrajinští vojáci, kteří jsou aktuálně na území ČR, navíc nejsou žádní čerstvě odvedení jelimani, ale příslušníci elitních ukrajinských praporů, kteří už prošli válkou. Co tady vlastně dělají? Jejich pobyt v ČR nutně evokuje množství regulérních otázek, na které bychom jako občané měli dostat otevřené a jasné odpovědi. Jde přece o naši zemi, naši bezpečnost a naše peníze! Takže, pane premiére Fialo, paní ministryně Černochová, já jako občan se vás ptám.

Ukrajina není členskou zemí NATO a nemá s ČR uzavřenou smlouvou o vojenské pomoci. Je výcvik ukrajinských vojáků, který představuje kontinuální dlouhodobý pobyt vojáků cizího státu na území ČR, v souladu se zákony ČR, případně s jinými dokumenty a smlouvami, jimiž je ČR vázána? Konkrétně mám na mysli Chartu OSN a Severoatlantickou smlouvu, článek 1.

Jestliže je Ukrajina ve faktické válce s Ruskou federací a její armáda má podstatně větší zkušenosti ve vedení války způsobem, který je české armádě naprosto cizí, na základě čeho a v čem budou příslušníci AČR cvičit podstatně zkušenější a cyničtější ukrajinské vojáky, zvyklé válčit a zabíjet?

Budou ukrajinské vojáky cvičit pouze čeští instruktoři, nebo budou přítomni i instruktoři cizích armád? A pokud ano, bude pro ně rovněž vyžadován status pobytu cizích vojsk na území ČR?

Jak jsou ukrajinští vojáci vybavováni výstrojí, výzbrojí a logisticky (strava, věci osobní potřeby atd.)? Zajišťuje je ukrajinská strana nebo ČR? Pokud ČR, kdo hradí náklady?

Pokud si ukrajinští vojáci přivážejí vlastní zbraně, je zajištěno jejich ukládání, evidence a sledování pohybu na území ČR až do jeho opuštění v souladu se zákony ČR a vnitřními předpisy AČR?

Jsou vojáci, kteří se budou cvičit na území ČR, rekrutováni na Ukrajině, nebo probíhá jejich rekrutace také mezi občany Ukrajiny, nacházejícími se na území ČR? Pokud ano, jakými zákony se tato činnost řídí? Českými nebo ukrajinskými?

Kdo a jak bude řešit případné odmítnutí služby v ukrajinské armádě jednotlivci, nebo skupinou vojáků, za které je na Ukrajině v době válečného stavu trest smrti? Udělí ČR těmto lidem azyl, nebo je vydá na Ukrajinu k výkonu trestu?

Kdo a jak bude na území ČR řešit (případně i ozbrojenou) vzpouru a/nebo odmítnutí odjet po skončení výcviku na frontu jednotlivců nebo celých skupin ukrajinských vojáků? Bude ji potlačovat česká, nebo ukrajinská armáda?

Jak se budou řešit trestné činy, spáchané ukrajinskými vojáky na území ČR, počínaje krádežemi či dopravními nehodami a konče vraždami mezi nimi, nebo spáchanými vůči českým občanům, vojákům nebo civilistům? Bude se uplatňovat na území ČR jurisdikce Ukrajiny? Nebo budou souzeni podle českých zákonů? Je to smluvně ošetřeno s Ukrajinou? Pokud ano, jak?

Ukrajina je ve válečném stavu a v její armádě platí válečné zákony, umožňující vykonat nad provinilcem trest smrti. Pokud bude na území ČR proveden jejich veliteli vůči vojákům, kteří se odmítnou podřídit velení, případně se proviní vzpourou nebo zběhnutím, jak bude takovýto trest posuzovat český stát? Jako vraždu? Jak se bude postupovat vůči tomu, kdo ho vynesl a jeho vykonavatelům?

A zdaleka ne posledním dotazem je, kdo a jak bude kompenzovat škody, vzniklé v důsledku působení ukrajinských vojáků na území ČR. Počínaje nehodami v silničním provozu a konče odškodněním obětí trestných činů. ČR nebo Ukrajina?

Určitě nejsem sám, koho zajímají odpovědi na tyto otázky, velmi důležité z pohledu bezpečnosti ČR a nás občanů. Pokládám je z jednoho prostého důvodu. Jako Češi máme letité zkušenosti z působení cizí vojenské moci na našem území. Zkušeností, o nichž jsme doufali, že se už nikdy nebudou opakovat. Díky absolutní neschopnosti toho, co si říká česká vláda, se však zdá, že historii, na kterou jsme za uplynulých 30 let už stihli zapomenout, budeme muset prožít znovu. Jestli jako tragédii, nebo jako frašku, to je ve hvězdách. Jako občané máme nezadatelné právo vědět, co můžeme čekat. Tak jak to tedy je?